EMA
V kupéčku ve vlaku sedí Francouz, Angličan, Čech a nějaká dáma.
Ta dáma si nechtěně pšoukne. Francouz to vezme na sebe a omluví se.
Po chvilce jí to zas trošku ujede, anglický gentleman si vezme příklad z Francouze, vezme to na sebe a taky se omluví.
V tom se Čech zvedne, nasadí si klobouk a řekne: „No nic, já jdu do bufetu. Jestli si ta kráva zas usere, tak řekněte, že jsem to byl já.“
„Ahoj, Míšo! Poslední dobou jsem děsně zapomnětlivý, zvlášť, když piji. Včera na mejdanu jsem se Tě ptal, jestli bys nejela se mnou na chatu na víkend, ale zapomněl jsem, jestli jsi řekla ano nebo ne.“
A odpověď:
„Ahoj Milane. Taky hrozně zapomínám. Pamatuji si, že jsem včera někoho poslala do prdele, ale ráno jsem si nepamatovala, koho. Dík, že jsi se ozval!“
Ptá se šéf nově nastupující blondýnky: „Kolik máte IQ?“ – „Myslíte přes boky nebo přes prsa?
Číšník ve vietnamském bistru při placení:
„Ceš Babiše?“
Já:“Nechci.“
Číšník smutně: „Nikdo nechce Babiše.“
Kéž by to tak bylo.
Pochod do Aleppa.
Reportér : „Vy jste přišla podpořit pochod?“
Paní: „Já jsem se přišla podívat, jak vypadají lidí, co nemusí čtyři měsíce do práce!“
Jedna malá stařenka přišla jednoho dne do Bank of Canada a přinesla s sebou pytel plný peněz. Prezident se jí zeptal, kolik chce uložit peněz a ona řekla 165.000 dolarů a hodila pytel na stůl. Prezident se samozřejmě zajímal, jak přišla k takovému jmění, a tak se jí zeptal:
„Paní, překvapuje mě, že si nosíte u sebe všechny tyto peníze. Jak jste k nim přišla?“
Stará paní odpověděla:
„Sázela jsem.“
Prezident se jí zase zeptal:
„Sázela jste? O jaký druh sázení šlo?“
Stará paní odpověděla:
„Například, vsadím se o 25.000 dolarů, že jsou vaše koule hranaté.“
„Ha! zasmál se prezident. To je hloupá sázka. Nemůžete nikdy vyhrát sázku tohoto typu!“
Stará paní ho tedy vyzvala:
„Tedy přijímáte moji sázku?“
„Jistě, řekl prezident, vsadím 25.000 dolarů, že mé koule nejsou hranaté!“
Stará paní tedy řekla:
„Protože jde o hodně peněz, můžu zítra přivést v 10:00 svého advokáta jako svědka?“
„Samozřejmě! řekl důvěřivý prezident.“
Na druhý den ráno, přesně v deset, se ukázala stará paní i s advokátem v kanceláři prezidenta.
Požádala prezidenta, aby si sundal kalhoty, aby všichni mohli vidět, že jeho koule jsou hranaté.
Prezident souhlasil. Stará paní koule pozorně prohlédla a pak se zeptala, jestli se jich může dotknout.
„Tak dobře, konečně 25.000 dolarů je spousta peněz, čili věřím, že si musíte být absolutně jistá.“
V tu chvíli si prezident všiml, že advokát se tluče svou hlavou o zeď.
Prezident se zeptal paní:
„Co se to děje s vaším advokátem?“
Ona na to:
„Nic, kromě toho, že jsem se s ním vsadila o 100.000 dolarů, že dnes ráno po desáté budu mít ve svých rukou koule prezidenta Bank of Canada.
Sedí v restauraci dáma postaršího věku, na talíři vonící řízek a váhá, váhá. U sousedního stolu pozoruje onu dámu pán a po chvíli se k ní obrátí se zdvořilou otázkou: „Promiňte, vidím, že jste v nějakých nesnázích. Mohu vám nějak pomoci?“ Dáma se poněkud zardí a rozpačitě vykoktá: „Víte, zapomněla jsem si doma umělý chrup…“
„Nic lehčího,“ povídá pán, „s tím vám mohu vypomoci.“ Sáhne do kapsy a podá dámě potřebný předmět. „Příliš velký…“
„Tak snad tenhle?“ navrhne soused a podá další chrup. „Příliš malý,“ praví po chvíli dáma a vrací onu věc pánovi.
„A co tenhle?“ podává pán třetí chrup.
Dáma okusí, usměje se a dá se do jídla. Když dojí, obrátí se k laskavému sousedu s líbezným úsměvem: „Ani nevím, jak vám mám poděkovat. Velmi jste mi pomohl. Vy jste jistě významný zubní lékař, specialista, že?“
„Kdepak paní,“ povídá ten laskavý pán, „já jsem docela obyčejný hrobník…“
Ona: „Můj poslední sex byl jak sprint na 100 metrů.“
On: „Pod 9 sekund?“
Ona: „Ne, 8 černochů a pistole…“
To přišel cikán na policejní stanici, že by se rád stal policajtem. I tak si ho zavolá k sobě náčelník, že mu položí nějaké otázky. I zeptal se, kdo napsal Reportáž psanou na oprátce. Cikán přemýšlí a v tom zazvoní telefon a náčelník musí odejít. Předá tedy cikána svým podřízeným, že má říct, kdo napsal Reportáž psanou na oprátce. Po hodině se náčelník vrátí a vidí cikána ležet v rohu, zbitého do krve. Náčelník se ptá, cože se to tu dělo.
„Už se přiznal, napsal to s bráchou.“
Druhá světová. Okupované Bělorusko. Rabinovič zdrhne k partyzánům. Ti mu moc nevěří, ale na zkoušku mu dají štos letáků a pošlou ho do městečka aby je tam rozdal. Uplyne noc i den, znovu noc a Rabinovič se furt nevrací. Tak ten to zabalil nebo ho čapli, panuje všeobecné mínění. Jaké je ale překvapení, když se za týden Rabinovič objeví a vstoupí hned do velitelský zemljanky.
– Tak takhle by to dál nešlo, pane šéf. S tím aušusem, co mi dali, nemůžou čekat žádný zázraky. Člověk aby byl pomalu rád, když to prodá po tři kopějky za kus.
A pár tweetů od Dojnice:
- Po jisté anomálií bude zase sedět Velký bílý otec ve Washingtonu.
- Parlamentní vyšetřovací komise schválila závěrečnou zprávu, podle které je Robert Šlachta ušatý traktorista.
- Proč mají někteří muži ošklivé ženy? Je to v podstatě obdoba toho, když nakupujete ve slevě.
- Pátrání po troskách letu MH370 končí bez úspěchu. Za největší chybu považuji, že nebyli k hledání přizváni severočeští sběrači kovů.
- V České Třebové se zřítila střecha nové sportovní haly. Podle prvních poznatků byla nosná konstrukce zřejmě zeslabena o provize.
- O eshopech, které se kvůli EET vrátí k dobírkám, psal již Lenin ve své stati Krok vpřed, dva kroky vzad.
- Můj lékař dnes vyjádřil obdiv nad tím, jak může tak dlouho přežívat někdo, kdo zcela ignoruje jeho doporučení ohledně životosprávy.
