EMA

„Mamele, dneska byl v krámě Jankel. – Von jako přišel, stoupnul si k pultu, a pak mně přes ten pult čtvrt hodiny koukal do očí. – Myslíš, že to něco znamená?“
„Čtvrt hodiny do očí? – Znamená. Že nemáš kozy.“

Distingovaný, decentní, dobře vypadající pán nastoupí do kupé, kde už sedí jeden pán, se – slušně řečeno – velmi škaredou manželkou.
Je k ní mimořádně úslužný: „Miláčku, sedni si tak, abys neměla průvan. Aby na tebe nesvítilo slunko, donesu ti něco, atd, atd…“
Když žena odešla na toaletu, začne hovořit oproti nim sedící pán:
„Dívám se na vás, jak se věnujete manželce, zřejmě ji máte velmi rád, i když mě dost překvapuje ten rozdíl mezi vámi… v tom, jak vypadáte.
Já jsem plastický chirurg a jak jsem ji pozoroval, dokázal bych ji značně vylepšit. Když mi ji dovedete na kliniku, za třicet tisíc ji změním k nepoznání.“
Chlapík se na něj usměje a řekne: „Děkuji vám pěkně za ochotu, ale já ji vezu ke kamarádovi na hájenku a on mi ji tam za flašku zastřelí.“ ?

Letmý výběr vtipných vzkazů na Zemanové účtu. Jako národ trolit fakt umíme a můžeme být na to hrdí:
Na granule Ovčáčkovi.
Na úklid u korunovačních klenotů.
KDO NAŠEL včera ve Stodolní zubní protézu? Děda je od rána na ovesné kaši.
Miloši, co můžeš vypít dnes, neodkládej na zítřek.
Daruji mrtvé koťátko.
Miloši, potopil jsem ti člun. Sorry jako…
Hledám ženu s traktorem. Značka: Foto traktoru nutností.
Nabízím červené trenýrky z makety čínské vlajky, pouze lehce potřísněné krví politických vězňů.
Příspěvek na Milošovu Zeď nářků.
VÍ UŽ JIRKA, ŽE JE DĚVČE?
Posílám ti búra, rudý bolševický noku!
Na nejslavnějšího českého Mimoně a jeho obludárium.
Ještě se 180 krát vyspím a Miloš jde z Hradu!
PRODÁM PSA, MOŽNO I V PŮLKÁCH.
Na nový popelníček…
Na balzamovače. Odvádějí skvělou práci, vypadáte líp než za života.
Na sbírku nových šavlí.
Proč tento účet není v rublech?
Jiří Ovčáček: Make Hrad Great Again
Na konec hradní lůzy v Čechách.
Příspěvek na lajnu pro Forejta.
Sympatický mladý muž hledá pěstební dělnici, nejlépe voličku SPO.
Tři miliony let letíme vesmírem – a zjistili jsme spoustu věcí: nejvyšší formou života je člověk a nejnižší formou života je volič Milouše Zemana.
Příspěvek na brzký důchod. PS: Rozděl se s ovečkou.
Omyl při poslední volbě nás stál 5 let ostudy.
Na koks pro staff nejdražší LDNky v Česku.
Pro Ovčího Mluvčáčka na RedBull, až bude po nocích studovat Rudé právo.
Tak kucí, zase jsme něco extra. Na hradě má být šašek a král, jen my máme dva šašky.
Na likvidaci toho novináře z Haló novin, postarejte se o to, Zemane, nebo řekněte Putinovi, dík.
PŘÍSPĚVEK NA LUBRIKAČNÍ GEL, VÁŽENÝ PANE PREZIDENTE, ABYSTE LÉPE KLOUZAL DO RUSKÝCH A ČÍNSKÝCH PRDELÍ.
Co háléř, to obnova jedné mozkové buňky, ovarová hlavo.
Jak se nazývá mládě hlemýždě? Hlemýždě.
Prodám pět let starý žlutý nafukovací člun Challenger, zn. Stěhuji se na východ.
Na poslední Becherovčičku v prezidentském úřadě.
Na jednosměrnou jízdenku do Moskvy nebo do prdele.
Nevíte někdo, kdy bude na hradě další gay party? Za Forejta tam prý hodně nasněžilo.
My dva a bobr přejeme příjemný odchod do důchodu.
Na kurzy etikety.
Nemá někdo drobný za dvacku ?
Povaleči z kaváren, do polí a továren!!! Sodružský pozdrav panu Pussydentovi přejí Résci z Hané.
Přijde kůň do banky a říká: „Dobrý den, rád bych si založil koňto!“
NA NOVÝ ŠPUNT K BERLI
PŘÍSPĚVEK HRADNÍ SPRÁVĚ NA DETOXIKACI HRADU, OFČÁČKOVI NA LUPU a KUNDOVI NA POHŘEB.
Na plíny.
Prosím vás, kolik je v Praze hodin?
Poškodil jste – potrestám.
Na anglický frazeologicky slovník.
Sbohem a bez šátečku.
Ovčáček říká Zemanovi: „Pane prezidente, naši hokejisté už jsou ve čtvrtfinále!“ – „A proti komu?“ ptá se Zeman. -„Proti Čechům“
Na antivirotika a léčbu kulhavky!
DRAHÝ SOUDRUHU PREZIDENTE, DÍKY ZA TO, ŽES NÁM UKÁZAL, JAK HLUBOKO MŮŽE NÁŠ NÁROD KLESNOUT!
Miloši, končíme!
Na hůlky k běžkám, Mildo.
Na letenku kamkoliv. Hlavně DALEKO, BRZY a NAVŽDY!
Nemám přehled, kolik teď stojí Becher. Na zdraví, Mili!
Miloškovi, královi Vogonů: Ó fretná chrochtobuznosti! Tvé mikturace jsou mi, co zprudlé žvastopunksery na plzné včele.
K radosti tatíčka, k radosti matičky, s tebou jsem chodíval zeleným osením.
Milouši, chtěl bych být Tvůj kamarád. Nezapomeň na mně 28. října!
Kavárna zdraví hospodu …mimochodem, vzdělání není hřích!
Výslužka Čortovu hrádku, kdě strašá!
Žil byl starý chlípný král, co zemi své chtěl vládnout dál, však mnoho chyb již udělal.
Už se ti to krátí, Ovare!
A poslední věta, vy jste pane ministerský předsedo, kráva!
Kočky jsou vrženy!
A po žních k Turkovi!
Na nový pomník! Po prezidentu Osvoboditeli, Budovateli a Obroditeli budeš znám jako „prezident Kunda“
Přispívám poměrnou částí. Zbytek doplatí Gazprom a Lukoil.
S díky přispívám na návrat zapšklého jezevce na Vysočinu. Sbohem.
Na kampaň, co prý nevedete, by to mělo stačit.
Myslete především na zdraví. Na vaše fyzické a na duševní nás „dolních 10 milionů“. Další vaše prezidentování už bychom nemuseli přežít.
Údajně se k Vaší návštěvě u královny přihlásil Islámský stát. Jak to ohrozí naše skvělé vztahy s Ruskem?
Sláva těm, kdo tuhle legraci vymysleli!!! Alespoň to zmírní tu nekonečnou trpkost hradní ostudy.
Z Buštěhradu.
Sexy kočička hledá kocoura, Vysočina a okolí, jen vážné.
Na hřebíček do rakve.
Hodoooor, Hodoooor!!!
Trochu se bojím, co ještě uděláte, než odejdete!
Panda vítězí!
Jdeš pozdě, Rosenheime.
Na dovolenou na Krymu, s návratem se neunáhlujte!
Miloši, sbal si Ovčáčka, Babiše, zimu, déšť a pondělí, a táhněte spolu všichni do říše středu!
Milouši, do voleb nevydržíš, tak přispívám na hřebík do penálu. Pokud tě tam donesou, budeš v prvním kole KO.
A nabízim ti svýho megana se slevou. Garantuju, že se do kufru vejdou minimálně 3 mrtvý novináři. Dobře naporcovaných i víc.
OTCI MILOŠOVI A DCEŘI KATEŘINĚ NA SPOLEČENSKOU STABILIZACI. NEJLÉPE U PÁNŮ NEŠPORA A UZLA.
Prodáme prezidenta lháře, hulváta a alkoholika. Pro vzdálené země 15% sleva. Zn.: spěchá!
Jak se pozná, že Miloš Zeman lže? Hýbají se mu rty.
Na bačkůrky, Mildo, na bačkůrky…
Každý den musím někoho urazit. MZ
MILOŠOVI NA METANOL, JINDROVI NA KOKS A JIRKOVI NA MEDVÍDKA MÝVALA.
Růža je gay!
Miloši, posílám halíř i pro neagenta Andreje. Ne, ze si to necháš jen pro sebe, ty uličníku!
Ahoj, jsem Petr. Je mi 23 let a mým snem je mít hot dog vozítko.
A co je to ta kunda, pane prezidente?
„Tisíce lidí přispívají panu prezidentovi.“ Jak dlouho bude trvat, než to Mektáček napíše na Twitter?
Pro Vás, malého prezidenta, ale velkého lháře!
Na novou standartu
Na cestu do pekel!
Konec posunu k prezidentské republice! PS: Umřel mi drak. ;-(
Na novou žumpu, stará hrozně smrdí.
Na rychlou kremaci.
Na boj proti hackerům z Alabamy.
Pro tatíčka alkoholika.
Příspěvek na burku, protože kdo se na Vás má koukat?
I malý peníz udělá velké divadlo…
Halíř na eutanázii pro Ovčáčka.
Na poplatek u veterináře pro Ovčáčka. Odčervit, odblešit a transplantovat mozek.
Příště už chybu snad nikdo neudělá…
Stromy na Vysočině čekají – dřevo ke dřevu.
Na nová játra!
Miloši, nic jsem od tebe neočekával, ale překonal jsi moje nejhorší noční můry. Víc už ne! Buď soudnej!
Fič v pič!
Na ortopedické a geriatrické pomůcky!
Nejhoršímu prezidentovi všech dob a jedinému pacientovi, který se propil nikoli do němoty, ale do virózy.
Za každej poslanej halíř nám emerická ambasáda zaplatí sto dolarů, heč…
Milouši, nečum na vzkazy a val robiť!
30 stříbrných pro Jidáše!
Miloši, poslední zhasíná!
Na dřevěnou nohu a věno pro Ovčáčka!
Příspěvek na Bimbův End-up.
Na podporu Hradního námořnictva, kupte si do člunu bar.
Za všechno, co jste pro nás udělal. Ať si to v důchodu užijete. A nezapomeňte se rozdělit s Ovčáčkem, protože ten si bude práci hledat těžko.
VYDRŽTE, PANE PREZIDENTE, VYDRŽTE! ASPOŇ DO VOLEB!
Císař je nahý!
Tento příspěvek prosím uložit vlevo dolů. Po nalezení článku F. Peroutky možno propít.
Peroutka je gentleman a Zeman je kunda.
Na nějakou lechtivou literaturu, ať vám s Ovčáčkem není v propadlišti dějin smutno!
Přijeď na Orlík. Zdraví červený tým.
Víc si nemůžu dovolit, mám rodinu… Ale myslím, že to stačí.
Ať se pobabiš. :)
Na psychiatra. Chorobná lhavost a narcismus se dají léčit. I když v tomto stádiu je už asi pozdě.
Snad už té ostudě bude brzy konec, ať nemusím při cestách do ciziny furt klopit oči k zemi a předstírat, že žiju jinde.
Milý pane pussydente, žezloblijci a nafukovací pando, posílám tři kopějky na tlačenku pro Vás a na svěrací kazajku pro tu Vaši cvičenou ovci.
Avada Kedavra!
Mlho, odejděte, prosím, někam do řiti a už se nikdy do politiky nevracejte!!
Uvítal bych, kdyby prezidentova družina zveřejnila i sponzorské dary od Putina a medvídka Pú z Číny.
Na výpalné pro Babiše a jeho Agrofert!
Na seminář č. 4 “ tragické důsledky lží pro politiky, aneb lidé lháře nemilují“

Stravujte se jako dvouleté dítě a zhubnete!
Dlouhé roky je známo, že skoro všechny dvouleté děti jsou štíhlé. Z toho vyplývá následující laciná a pestrá dieta. Před jejím vyzkoušením se radši poraďte s lékařem (jinak byste za ním asi museli zajít během její aplikace).

První den
Snídaně: Smažená vajíčka a topinka s džemem. Snězte dvě sousta vajíček (použijte prsty), zbytek hoďte na zem. Jedenkrát si kousněte z topinky a zbytek džemu si rozmažte po tváři a šatech. 
Oběd: čtyři pastelky (na barvě nezáleží), hrst rozdrcených bramborových lupínků a sklenici mléka (třikrát si usrkněte a zbytek rozlijte). 
Večeře: čokoládová tyčinka, dva desetníky, jeden padesátník a 4 doušky zvětraného piva. 
Zákusek před spaním: Opečte si topinku a hoďte ji v kuchyni na zem. 

Druhý den
Snídaně: Zdvihněte suchou topinku ze země v kuchyni a snězte ji. Zapijte polovinou lahvičky vanilkové příchuti do pečiva nebo douškem stolního oleje. 
Oběd: Polovina fialové rtěnky a cigareta (sníst – ne vykouřit). Podle chuti kostka ledu. 
Svačina: Olízejte lízátko – až bude lepkavé – a pusťte ho venku do prachu. Zdvihněte ho a olízejte do čista. Vraťte se s ním domů a pusťte ho na koberec. 
Večeře: Kamínek nebo fazole (strčit do nosu). Vylijte kolu do bramborové kaše a jezte lžičkou. 

Třetí den
Snídaně: Dva lívance se spoustou sirupu. Jezte prsty a ty si utírejte o vlasy. Láhev mléka – polovinu vypijte a do zbytku nacpěte lívance. Po snídani odlepte z koberce lízátko, oližte ho a hoďte na gauč s nejhezčími polštářky. 
Oběd: Tři zápalky, pomazánka z arašídů a chléb s povidly. Několik soust vyplivněte na podlahu. Sklenici mléka vylijte na stůl a vyližte. 
Večeře: Miska zmrzliny, hrst lupínků, trochu vína a káva. 

Závěrečný den:
Snídaně: čtvrt tuby zubní pasty (libovolný druh), kousek mýdla a oliva. Misku vloček zalijte mlékem a posypte práškovým cukrem. Když jsou vločky nasáknuté, vypijte mléko a vločkami nakrmte psa. 
Oběd: Vyližte lupínky z podlahy v kuchyni a z koberce v obýváku. Najděte to lízátko a dojezte ho. 
Večeře: Talířek špaget s čokoládovým mlékem. Rozžvýkané maso nechte na talíři. Jako zákusek si dejte opalovací krém.

A pár tweetů od Dojnice:

• Co je novýho? Nějaký výbuch v Londýně! Říkám novýho!
• Tak už nám Paroubek ukazoval obleky, cvičení, dopisy od Petry a teď novou přítelkyni. Je vůbec něco, co si ten člověk chce nechat pro sebe?
• Prezident, který nevede kampaň a nemá žádné zdravotní problémy, přijal Babiše, který nic neprovedl.
• Zkušení muži vědí, že za nejlevnějším placeným sexem se jezdí do Asie. Naopak ten nejdražší je doma.
• Od včerejška jsou média plná zpráv, že nějaká levicová aktivistka pracovala. Už to samo o sobě zaslouží zaznamenat.
• *kamarádka z kr. úřadu* Čekáme kontrolu z ministerstva. Teď třídíme papíry na ty, co se nesmí ztratit a na ty, který je lepší vyhodit.
• Mladý Afghánec u soudu odmítl, že by chtěl znásilnit zdravotní sestru, protože ji chtěl obohatit.
• Živě vidím tu scénu: Miloš Zeman v družném hovoru s eskortou, předává Andreji Babišovi v medvědovi pověření k sestavení vlády.
• *kdesi v Sillicon Valley* Tak, a jsme s naším projektem v hajzlu. Všichni investoři mluví jen o Milošově účtu. Co to, kurva, je??

J. FRANĚK

Opakuju se, ale takový to hezký počasí, 18-25°C, jasno a bezvětří, už zřejmě natrvalo patří do historie. Kde jsou ty časy, kdy soudruzi poroučeli větru, dešti? Čtvrt roku -10, čtvrt +40, zbytek 5-15, vichr, chčije…

A tak se přibelhám do svého průfukáče, uvnitř vpravdě „pohodová“ teplota 15°. Inu co. Od začátku září holt budem topit, do května. Jen doufám že eurobuzny, nadšeně omílající svou mantru „globálního oteplování“ (nepletou si počasí s prosazováním vlastní sexuální orientace..?) nezavedou v rámci módního omezování kouření všeho druhu konečně i plošný zákaz topení dřevem a uhlím, a povinné vytápění plynem i na samotách. Je přece třeba kámošům z plynárenských megatrustů trošínku polepšit, není-liž pravda?

Popravdě, nějaký podobný eu-nesmysl očekávám každým dnem. Co s tím? Plynovod k nám do lesa nevede, cisterna nezajede. Na dovoz zásobníků s plynem vrtulníkem, na rozdíl od různých „dotačních přilepšovačů“ z řad dnešní parodie na elitu, nemám.

Čeká mě problém? Noo, napadá mě, možná ani ne. Vlastně, budu-li si nucen donášet plyn v igelitových pytlících, neustálým pobíháním se zahřeju tak, že ani žádného topení nebudu potřebovat, čímž vlastně ušetřím!

Ach jo. Ale pak mě napadá – není v tom kouska pravdy? Teda, že by se mi chtělo, no ale, eh..

Dobrá. Místo zatápění lezu na trenažér, zas něco posílíme, zhubnem další deko. Po pěti minutách shazuju triko. Po dalších třech pouštim větrák, za chvíli ho přepínám na max otáčky. Prase jedno špekovatý, hnusný, odporný…

Vydržim asi 40 minut. Uff, a dost. Šílíš, dědku?!! Pelech, čajik, rum, cigárko.., ano, tak je to správně. A co to, najednou žádná kossa neni. Hmm, popatřim na teploměr:

-Cože?!!!

Uvnitř je příjemnejch osmnáct!

Dovolím si tedy přiložit návod na topení pro chudší rodiny: posaďte své tlusté děti na rotopedy před větráky, za chvíli je to doma na kraťasy! 

Gutšábes!

MILOŠ ZBRÁNEK

Naše nezávislá, nezisková a nevládní organizace „Nenávist zdarma“, která sídlí na úřadu vlády, si vytyčila náročný úkol. Najít Čechům novou mravní autoritu. Je smutné, že národ Husa, Havlíčka a Havla nemá od smrti posledně jmenovaného mravní maják, který by mu ukázal správnou cestu v dnešní složité době. To je příčinou úpadku a ztráty kontaktu s vyspělými národy Evropy. Právem se tak stává terčem posměchu morálních autorit jako je bulvární šmok Novotný, tato chlouba moderní české žurnalistiky. Přední české mravní autority, které jsme oslovili, totiž bývalý pornoherec, britský udavač a radní z Teplic, se shodly, že Češi vůbec nechápou, co jsou to ty evropské hodnoty.

„Například nechápou, že hodit v Anglii do mešity slaninu není žádným projevem svobody názoru, ale hrubým útokem na svobodu náboženství a je správné, když pachatel jde do vězení. Zároveň nechápou, že zapálit synagogu v Německu není útokem na svobodu náboženství, ale projevem svobody názoru a pachatel byl po právu osvobozen. Čeští burani mají tendenci tyto případy hloupě porovnávat“, kroutil hlavou nad českou malostí britský udavač.

Vedení naší nevládní organizace proto usoudilo, že nestačí pořádat pouze kursy kvalifikovaného udávání a začalo hledat mravní maják. Shodli jsme se, že by to měla být osoba vzdělaná, důstojná, která za minulého režimu stála za presidentem Havlem a disidenty obecně. Po krátkém zkoumání jsme se jednomyslně shodli, že takovou osobou je páter Halík. Je to profesor, teolog, doktor a čestný doktor. Není v Evropě universita, která by jej neocenila, i do Oxfordu ho zvou. Navíc teologie je ideální vědní obor. Tak říkajíc z jiného světa. U teologa jde těžko poznat, zda vypouští geniální úvahy nebo mele kraviny. To ví jen Ježíšek a ten nikomu nic neřekne. Případní kritici se nemají čeho chytit a na teology jsou krátcí.

Páter Halík stál také za minulého režimu neochvějně na straně presidenta Havla, disidentů a věřících. Zatímco Dominik Duka, tento „ozdobný oleandr moci“ si válel špeky v pohodlí komunistického vězení, páter Halík pronikl do jámy lvové a bil se za práva věřících na ministerstvu průmyslu. Co je však nejdůležitější, pátera Halíka podporují i jiní mravní velikáni. Podnikatel Sekyra, co se živí prodejem Havlových laviček, již dávno nesedí v politbyru SSM a ani s Mrázkem už se nekamarádí. Jako oddaný věřící nechal pokřtít své dítě právě u pátera Halíka. Když za minulého režimu hlasovalo ÚV SSM jednomyslně o přijetí rezoluce odsuzující Havla a další imperialistické štváče, schválně zvedal ruku liknavě, čímž dal jasně najevo, co si o tom myslí. Je jen logické, že tento odbojář dnes dbá o odkaz Václava Havla a podporuje pátera Halíka.

Páter Halík je přesvědčeným zastáncem demokracie. Za největší nebezpečí pro demokracii považuje svobodné hlasování.

„Poznal jsem při svém pobytu v Oxfordu, jak nebezpečná věc to je. Proti brexitu byli všichni profesoři a studenti, ale přehlasovaly je uklízečky. A pak taky nějaká Alžběta, ani nevím, kde uklízí.“

Naši nominaci na mravní maják přijal s povděkem. „Myslím, že na tuto pozici jsem nejvhodnější osobou“, prohlásil skromně.

Na náš dotaz, zda se neobává, že nenávist v Čechách zvítězí nad láskou, odpověděl prorocky:

„Nikoliv nezvítězí. Ale vypukne takový boj proti nenávisti, že nezůstane kámen na kameni.“

EMA

„Vojíne! Jak to, že nemáte vyleštěné boty?“
„To vás nezajímá, pane poručíku.“
„Co si to dovolujete, vojíne? Jestli mi to okamžitě nevysvětlíte, týden basy!“
„Pane poručíku, vojín Vonásek! Nemám vyleštěné boty, protože ve skladu nemají krém.“
„To mě ale nezajímá!“
„Jsem vám to říkal, pane poručíku.“

Saddám Husajn seděl ve své kanceláři a přemýšlel, na koho by zaútočil, když najednou zazvonil telefon.
„Haló, pane Husajn,“ řekl hlas s výrazným přízvukem. „Tady Jicchak z Tel Avivu v Izraeli. Volám, abych vás informoval, že vám oficiálně vyhlašujeme válku!“
„No, Jicchaku,“ odpověděl Saddám, „to je důležitá zpráva! Řekněte mi, jak velká je vaše armáda?“
„V tuhle chvíli,“ řekl Jicchak po chvilce počítání, „jsem to já, můj bratranec Saul, můj soused Shlomo a celý karetní tým na pinochle z lahůdkářství – to je celkem osm!“
Saddám si povzdechl:
„Musím vám říci, Jicchaku, že já mám armádu o síle milionu mužů, kteří čekají na můj rozkaz vyrazit.“
„Oy vey!“, řekl Jicchak, „ještě vám zavolám zpátky!“
Opravdu, druhý den Jicchak zavolal zpátky:
„Tak, pane Husajn, válka stále platí! Podařilo se nám sehnat nějaké vybavení!“
„A jaké vybavení, Jicchaku?“, zeptal se Saddám.
„No, máme dva kombajny, buldozer a traktor od Goldberga z kibucu.“
Saddám si znovu povzdechl:
„Musím vám říci, Jicchaku, že já mám 16 tisíc tanků, 14 tisíc obrněných vozidel pěchoty a moje armáda se od té doby, co jsme spolu naposledy mluvili, zvýšila na jeden a půl milionu mužů.“
„Opravdu?!“, řekl překvapeně Jicchak, „tak ještě vám zavolám zpátky!“
Další den zavolal Jicchak:
„Tak, pane Husajn, válka stále ještě platí! Podařilo se nám sehnat vzdušné síly! Vybavili jsme Moshemu ultralight puškami a také se k nám přidal karetní tým na bridž!“
Saddám chvíli mlčel a pak si povzdechl:
„Musím vám říci, že já mám 10 tisíc bombardérů, 20 tisíc stíhaček MIG-19 a armádní komplex je obklopen laserem naváděnými raketami země-vzduch a od minule se moje armáda zvětšila na dva miliony.“
„Oy gevalt!“, zvolal Jicchak, „ještě vám zavolám zpátky.“
Následující den opět Jicchak zavolal:
„Tak, pane Husajn, omlouvám se, ale musíme tu válku odvolat.“
„To je mi to líto,“ řekl Saddám. „Proč jste tak náhle změnili názor?“
„No,“ řekl Jicchak, „všichni jsme to znovu probírali, a nepřišli jsme na to, jak bychom dokázali nakrmit dva miliony zajatců.“

Jede ve vlaku dáma a s ní v kupé sedí dobře oblečený pán z Ostravy. Když už jedou nějakou chvíli zeptá se dáma:
„Kam jedete pane?“
„Do Prahy“ zní strohá odpověď.
Po nějaké době se dáma zeptá:
„Smím se zeptat, co Vás do té Prahy táhne?“
„Lokomotiva pyčo.“

Hlášky dne:
– Kalhotky nejsou to nejdůležitější na světě, ale mají k tomu sakra blízko.
– Nikdy neříkej, že něco nejde, protože se vždycky najde nějaký blbec, který neví, že to nejde a udělá to.
– Znám tak škaredou ženskou, že když posílala svou fotku mailem, odchytil ji antivirus.
– Po trávě se nechodí – po trávě se směje.
– Přístroj, který je pod proudem vypadá stejně jako přístroj, který pod proudem není. Liší se jen na dotyk.
– Chovej se k lidem tak jak bys chtěl, aby se ty k.rvy chovaly k tobě.
– Úsměv je druhá nejlepší věc, kterou může svými ústy žena udělat.
– Všude dobře, doma manželka.
– Nejlepší na plešaté hlavě je, že slyšíš sněhové vločky.

Chlápek přijde domů celej natěšenej a říká:
„Zlatíčko, objevil jsem novou polohu, která výrazně zpestří náš sexuální život.“
„Jakou?“ ptá se žena.
„Zády k sobě.“
Žena chvíli přemýšlí a říká:
„To je přece nesmysl.“
„Není. Už jsem ukecal jeden pár, že nám pomůžou.“

A pár tweetů od Dojnice:

• Důchodkyně byla obviněna policií za to, že pěstovala 1 rostlinu konopí. Já to říkám pořád, že tenhle stát naštěstí neztrácí smysl pro humor.
• *v kavárně se baví 2 mladé holky o chlapovi, který jednu z nich balí* První: A kolik mu je? Druhá: Přes třicet. První: Ty vole, třetihory!
• Češi si zaslouží mít v tuzemáku tolik ethylesteru kyseliny mravenčí jako každý jiný!!!
• Chudák Jourová, nejen že teď musí ochutnávat ty konzervy, ale ještě bude muset pít rum.
• Ruský pilot na manévrech odpálil raketu proti skupině novinářů… no já nevím, většinou snad stačí požádat o tiskovou opravu…?
• Klinika nabízela příliš levné operace očí… no tak když mi volají, že mi zlevní elektřinu, taky odpovídám „díky, my rádi platíme hodně.“
• V 18ti si moc přejete, aby nepřestávala říkat ty sladké nesmysly. Ve 40ti máte pocit, že se zbláznite, jestli nepřestane mlít ty nesmysly.
• Ta Sparta… teda nechci provokovat… ta bude asi letos hrát o zachranu, ne?
• Pražští taxikáři, proti kterým varují průvodce nejmíň v třiceti jazycích, bojují za dodržování zákonů.
• Soudružko Semelová, žádný zaslepený antikomunismus neexistuje. To je jako byste řekla, že organismus se zaslepeně brání hnisavé infekci.

DOMINIK LANDSMAN

Pražský magistrát zaznamenal veliké vítězství v boji proti terorismu. Na některé vybrané lokality v Praze, kde se pohybuje mnoho lidí, nechal zřídit zátarasy. Prakticky tak znemožnil teroristům provádět útoky.

Od doby, kdy byl instalován první zátaras, Praha nezaznamenala jediný teroristický útok. Vypadá to, že magistrát Prahy dokázal nad teroristy zvítězit. „Ještě ověřujeme čísla, ale vypadá to velmi slibně. Je tomu už pár dní, co jsme instalovali zátarasy a od té doby nemáme hlášený jediný teroristický útok. Nerad bych předbíhal, ale zřejmě jsme našli cestu, jak se zbavit obav z terorismu jednou provždy,“ nadšeně prohlašoval náměstek ředitele pražského odboru pro boj s terorismem.

Ostatně jeho slova potvrdil i tiskový mluvčí Policie České republiky Richard Závada, který uznal, že po postavení zábran nedošlo v Praze k jedinému teroristickému útoku. „Konečně se můžu v klidu projít po Praze, aniž bych se stal obětí teroristického útoku,“ uznale pokyvoval pan Roman Tvrdý, rodilý Pražák, který si na Staroměstském náměstí vesele vykračoval a prozpěvoval.

V ulicích Prahy je konečně bezpečno. Lidé se začínají na ulicích usmívat. Ostatně strach, který do té doby Prahu obcházel, zmizel v nenávratnu. Lidé se více smějí, užívají si chvilky s rodinou a celkově se zvýšila spokojenost obyvatel Prahy. A že výsledky protiteroristického opatření nejsou jen na papíře ve formě tabulek a grafů, dokládají některá očitá svědectví lidí přímo z ulic.

„Viděl jsem před zátarasem stát dodávku. Vyšel z ní nějaký muslim, chvilku do zátarasy kopal, načež znovu nasedl do auta a odjel pryč. Byl to jasný zmařený teroristický útok,“ vypověděl jeden z očitých svědků. Pro potvrzení informace jsme se obrátili na české ústředí Islámského státu: „Ano, máte pravdu. Ty zátarasy nám dělají veliké problémy. Na podzim rozjíždíme akci najíždění auty do lidí, ale přes ty zátarasy se k lidem nedostaneme. Je to veliký problém, který se snažíme vyřešit. Už jsme kvůli tomu podali i několik stížností na magistrát. Požadujeme zátarasy odstranit. Takhle by to dál nešlo. My taky musíme z něčeho žít. Musíme šířit Alláhovu slávu, ale takhle se to prostě nedá. A to jsme měli s Českou republikou veliké plány,“ posteskl si Abdul Himmsal, ředitel Pražské pobočky Islámského státu, který se nyní strachuje o své živobytí.

Hrozí dokonce, že bude muset pobočku rozpustit a živit se prodejem kebabu.  Ve stínu osobní tragédie Abdula Himmsala a jeho spolupracovníků však zátarasy vzbuzují u občanů až euforické stavy. Vypadá to, že Praha si s teroristy poradila a nyní už bude jenom lépe. 

ZDROJ: Dominik Landsman

EMA

Do kamenolomu přijde exkurze 1.třídy základní školy. Vedoucí se učitelce omlouvá, že na ně nemá zrovna čas.
-Jděte támhle za střelmistrem, ten dětem vysvětlí, jak se zpracovává kámen.
Děti obklopí střelmistra a hltají každé jeho slovo.
-To máte tak, začne:
Do skaly sa najebú patróny, ťé vybuchnú, až to skalu rozjebe. Vzniknú kameně, do ktorých chlapy jebú a jebú, dokjal ich něrozjebú na malé kameně. Tie sa pak najebú do cementa s vodú, vznikně betón, z ktoróho sa najebú domy. No a v těch domoch ludia jebú, jebú, dokjal něnajebú takých malých zajebancov, ako stě vy, čo něví, ako sa jebe kameň.

„Vyměním vteřinové lepidlo za dvouvteřinové. zn: Nestíhám lepit.“

Manželka: „Nemůžu uvěřit, žes oš.kal mojí sestru!“
Manžel : „Vždyť víš, jak je krásná. Přišel jsem do práce a ona tam ležela nahá. Co jsem měl dělat?“
Manželka : „Pitvu, ty úchyle!“

„Cikáne smrdíš!“
„More, to mám z práce.“
„A co děláš?“
„Hovno…“

Žena kupuje partnerovi dárek a neví, co to má být, vysvětluje: „On vlastně všechno už má – vilu, auto a několik milionů. Poraďte mi.”
Prodavačka jí podává papírek: „Tak mu zkuste dát tohle.”
„A co to je?”
Moje adresa a telefonní číslo.

Povídají si takhle pan Kohn a pan Roubíček o ženách a o manželství.
„Chtěl bych být Arab.“
„A proč?“„Abych mohl mít několik žen.“
„Proboha proč? Já mám jednu a co bych za to dal, abych neměl ani jí.“
„Já jim to snadno vysvětlím. Jedný bych řek, že jsem u druhý, druhý, že jsem u třetí, třetí, že jsem u první a zatím bych si mohl zajít do kavárny a číst si v klidu noviny.“

„Maminko, myslíš že mě soudruh učitel zneužívá, když mě tahá za ouška?“
„Ne, nezneužívá, Aničko, to není zneužívání. Mě, když jsem byla malá, taky ve škole tahali za ouška.“
„A taky při tom, maminko, křičeli: ‚Kuř, svině, kuř!‘?“

O přestávce jsou na chodbě tři žáci. Jeden má dvojku z chování,druhý trojku a třetí má pětku z biologie. Jde kolem učitelka a ten co má dvojku z chování říká:
„Já ji zvednu sukni.“
Ten z trojkou z chování:
„Já ji stáhnu kalhotky.“
A ten s pětkou z biologie:
„A já ji praštím přes koule!“

Dennik maloho dzecka:
6:13 Budim še. Super!!!
6:50 Beham nahi po baraku a rehocem še. Ocec me nahaňa.
7:05 Ocec zakopnul o nočnik, ktori zabudol večir vinesc.
7:10 Jazdim kolo oca na motorke a pištim.
7:20 Stavame s ocom hrad pre tyranosaura. Ocec ho postavi a ja ho rozkopem. Super!!!
8:05 Ocec driemka mezdi troskami hradu. Chvíľku sebe hrajem
sam s tyranosaurom. Žere šmolkov.
8:06 Tyranosaurus strčil svoj chvost ocovi do nosa. Po rici
dostanem ja. Revem.
8:30 Tom a Jerry v telke, nuda, ale oca to bavi. Beham dokolečka pred telkou, pokim nedzignem na žem a prasknem sebe do hlavi.
9:10 – 9:40 Revem.
10:00 Nemožem najsc tyranosaura. Ocec še mi pita, čom revem.
Revem, bo neznam povedzec tyranosaurus.
10:40 Ocec mi dava po rici, žebi som mal čomu revac. Potom mi
da fixky,naj sebe kreslim.
10:50 Nakreslil som abstrakciju vijadrujucu pociti dvojročnoho
dzecka, keremu nikdo nechape. Ocec vivaľuje oči.
11:05 Ta na koberec še vraj nekresli.
11:45 Obed. Zaš kurča. Pľuvam to do kvetinača.
12:30 Idzem spac po obede. Ocec ma ľepšu naladu. „Ta do
posteľki, ti nezbednik“ .
12:40 Ľežem pod posceľ. Ocec počita do tri. Na tri sebe tam
zašeknem. Revem.
13:35 Konečne zaspavam.
14:15 Budim še. Beham zaš nahi po baraku a zaš še rehocem.
Ocec mi zaš nahaňa.
14:30 Ocec zakopnul o nočnik, ktori zabudol vinesc rano.
16:00 Konečne idzeme von. Na pieskovisku mi dajaki čurak chce zobrac tyranosaura. Dzignem mu hrabličkami po gebuli. Reve.
Ocec mi da po rici. Revem ja.
17:30 Požičim sebe trojkolku od dzifčatka. Reve. Mušim ju vracic.
Revem ja.
18:40 Po večeri sebe hrajem. Opravujem zrkadlo. Kalapačom.
Mušim prestac, ta skačem na balone, kim neprdne.
18:55 Reve ocec. Potom še ukľudni a hvari, že jutre idzem
chvalabohu do školki.
19:55 V posceľke mi ocec rozprava rozpravočku. V polovičke už
chrape. Chvost tyranosaura še pomali bliži k jeho nosu…

A pár tweetů od Dojnice:

• Konzervativní kněží a teologové obvinili papeže z kacířství, ale podle mě se stejně nikde ve Vatikánu už dneska rozdělávat oheň nesmí.
• Soudce AK a Guru… nezlobte se, ale nakrmit blbku nějakou historkou, aby roztáhla nohy, je principem sexu, co lidstvo existuje.
• V 10 německých supermarketech byl objeven v banánech kokain. Myslím, že toho chlapa, co v Kolumbii blbě poslal ty bedny, už ožírají ryby.
• Podle výsledků německých voleb bude mít Martin Schulz konečně čas si dodělat tu maturitu.
• Ta Miss mi letos v televizi trochu chyběla… hlavně to ujišťování, že má svého chlapce ráda a jejich vztah to neohrozí.
• Podzim, ten poetický čas zlátnoucího listí, chladných rán a pečených hus…

EMA

Na výstavě moderního umění ve Flechtheimově düsseldorfské galerii se Rosenzweig a Guttmann zastavili u kubistického obrazu
„Hezká krajinka, pane Guttmann, že?“
„Myslej, pane Rosenzweig?! Já bych řek spíš portrét.“
„Tak se zeptáme. – Alfi,“ volá Rosenzweig na galeristu, „co je tohle za obraz?“
„Mandelbaum bei Sonnenuntergang.“
„Hm. – Takže víme zas hovno.“

Na konci mše se kněz ptá: „Kolik z vás odpustilo svým nepřátelům?“
Ruku zvednou všichni, kromě jedné staré paní.
„Paní Jonesová, vy svým nepřátelům neodpustíte?“
„Já žádné nemám.“
„To je velice neobvyklé, paní Jonesová. Kolik vám je?“
„98,“ odpoví stará paní.
„Paní Jonesová, mohla byste jít sem dopředu a povědět nám, jak někdo může žít 98 let a nemít na světě nepřítele?“
Stará paní se s námahou zvedne, přicupitá ke knězi, otočí se k shromáždění a praví:
„Já ty kurvy přežila…“

Myšlienka vydatej slovenskej ženy:
Ja som veľmi rada, že mi manžela vybrali rodičia….
Pri pomyslení, že som si takého kokota našla sama, by ma jeblo!

Na Morrise Siegela, majitele malého košer lahůdkářství v New Yorku, přišla kontrola z berňáku.
„Proč mě nenecháte na pokoji?“ řekl Morris. „Dřu jako kůň, všichni z rodiny mi pomáhají, máme zavřeno jen tři dny v roce. A vy chcete vědět, jak jsem si přišel na 60 tisíc dolarů?“
„Nejsem tu kvůli příjmům, ale výdajům,“ řekla úřednice. „do nákladů jste uvedl služební cesty v celkové výši 125 tisíc dolarů. Udělali jste si se ženou deset výletů do Izraele.“
„Aha, tohle,“ řekl lahůdkář s úsměvem, „no, my také nabízíme roznášku.“

Červená Karkulka v současné verzi

Maminka bydlí se svou dcerou Karkulkou v dřevěném domečku na kraji lesa. Inu, samoživitelka si nemohla dovolit lepší bejvák, tak holt bydlí kdesi na samotě v roubence. Rovněž to nebude tak úplně matka roku, neboť svou malou dceru pošle samotnou přes les za babičkou s košíčkem plným dárků. Tady to přímo volá po zásahu sociálky. Karkulka je očividně zvyklá na bezprecedentní výchovu od své matky, tak jí to přijde normální. Vezme košík a upaluje lesem za babičkou. V lese cestou potká několik houbařů, souložící pár a několik dřevorubců, kteří kácí stromy.

Po nějaké době zpoza odhozené staré pneumatiky vyběhne vlk. Tady z nějakého důvodu předpokládejme, že vlk Karkulku neroztrhá, ale začne na ní mluvit. Zeptá se jí, kam jde. Karkulce přijde mluvící vlk naprosto normální. Tady je vidět, že to dětství má opravdu nehezké, když jí nevykolejí ani mluvící vlk. Karkulka vlkovi oznámí, že jde za babičkou s dárky. Vlk má fištróna a místo toho, aby Karkulku na místě sežral a posléze si došel za babičkou, zosnoval v hlavě improvizovaný šílený plán, že nejdřív sežere babičku a na Karkulku si počká, až tam přijde. To je totiž plán hodný génia. Zatímco vlk běží sežrat babičku, Karkulka pokračuje po cestě, kde se tu a tam musí vyhýbat automobilům, které zde projíždějí i přes zákaz vjezdu.

Nakonec k babičce dojde. Babička bydlí doma s ošetřovatelkou, protože je stará a její jediná dcera ji nechce nechat bydlet s nimi. Karkulka vejde dovnitř a hned je jí divné, že ošetřovatelku nikde nevidí. Místo ní zahlédne na zemi dvě mrtvá a rozsápané těla. V místnosti jsou stopy boje a všude po stěnách krev. V posteli leží vlk, je oblečen jako babička. Jelikož Karkulka není úplný kretén, hned jí dojde, co se stalo. Okamžitě vyběhne z chaloupky a zabouchne za sebou. Vlk je uvnitř a nemůže ven, protože nemá ruce, tak nemá, jak vzít za kliku. Karkulka zavolá z mobilu policii. Ta přijede, vlka zastřelí a matka Karkulky tak získá v dědickém řízení barák po babičce, který může někomu pronajmout.

Ošklivé káčátko v současné verzi

Dojemná pohádka o tom, jak je malé káčátko ošklivé. Všichni jeho sourozenci jsou hezcí a ono ne. Jednoho dne se na sebe podívá do odrazu ve vodě a zjistí, že je vlastně krásná labuť. Happy end jak vyšitej. Tak jedem. Z vajíček se klubou káčátka. Pěkně jedno po druhém. Je jich dohromady osm. Matka kachna se jich hned ujme. Jedno káčátko je ale takové jiné. Ostatní káčátka se mu posmívají, že je ošklivé. Káčátko je smutné, že není tak hezké. Jeho matka se o něho nestará, protože, proč by se měla starat o labuť, a tak ošklivé káčátko po čase zemře (pardon, chcípne). Konec pohádky.

A pár tweetů od Dojnice:

• Kajínek měl bouračku. Už se ví, kdo po něm jde?
• *platím v kavárně* Číšník: Chcete účtenku? Já: Ne. Číšník: Já ho taky nevolím.
• Kdo ještě nezkusil zadat vymyšlenou účtenku s DIČ firmy z Agrofertu, není chlap.
• Vyhlásit Afghánistán nejzdravějším státem světa je stejné, jako si pochvalovat, že koncentrační tábory vyléčily všechny nemocné žlučníkáře.
• V Troji zrušili zákaz vjezdu, který instalovali včera. Auta se naprosto nečekaně začala hromadit jinde.
• Kdyby se stalo v Maďarsku nebo v Polsku to, co o víkendu ve Španělsku, byl by ten jekot z Bruselu slyšet až v sousedních galaxiích.
• V podstatě finální rozhodování bylo mezi Calgary a Vodňanskýma kuřatama, ale tam spíš hledali centra, protože křídel mají dost.
• Nejrychlejší na světě je prý světlo… ale to zřejmě ještě nikdo neměřil rychlost, s jakou mi mizejí peníze z účtu.
• Chápu paní Jourovou, že ji třeba nebylo příjemné číst na fcb ty komentáře. Otázka ovšem je, jestli náhodou nebyla chyba na jejím přijímači.
• Ve vietnamském obchodě dnes zákazníci vykoupili všechno, co připomínalo pečivo, místo aby seděli doma a děkovali socanům, že je zavřeno.

EMA

Kohn jede v metru (jak jinak než v New Yorku), sedí, má těžkou hlavu v dlaních a naříká: „Ach, proč mám právě já takové neštěstí!“. Náhodou jede ve stejném vagonu známý a ptá se: „Co tak strašného se jim přihodilo?“
„No, dal jsem facku Sáře, protože jsem měl pocit, že nějak moc zajímavě kouká po Roubíčkovi. Jenomže ona si postěžovala kamarádce, tak se to rozneslo a včera vyšel v nějakým feministickým časopisu článek, že prý to byl ode mne strašlivý teroristický čin!“
„Tak to je velké neštěstí, to tedy chápu“
„Ale to není všechno“ sténá Kohn. „Dnes ráno mi telefonovali z FBI, že se prý k mému teroristickému činu přihlásil IS!“

 
Nová budovatelská hesla a přísloví:
Kobliha zvítězí nad lží a nenávistí.
Kobliha má krátké nohy.
Bez koblihy nejsou koláče.
Co je šeptem, to je s koblihou.
Co nejde po dobrým, to půjde s koblihovou dotací.
Co oči nevidí, to už má kobliha.
Čiň koblize dobře, kůpí si ťa.
Darované koblize na dotace nehleď.
Drzá kobliha je lepší, než poplužní dvůr.
Kobliha je největší kuchař.
Kobliha je špatný rádce a ještě horší pán.
Jak se do EU volá, tak se kobliha ozývá.
Jen blbec sní podruhé hořkou koblihu.
Jaký pán, taková kobliha.
Každá kobliha chválí svou chuť.
S koblihou na věčné časy a nikdy jinak.
Co kobliha schvátí nic už nenavrátí.
Kdybys 10x chtěl, koblihu nepodojíš.
Když ptáčka lapají, koblihu dávají.

Jede pan Kohn se zájezdem do Moskvy a pan Roubíček ho prosí, aby mu přivezl myší olej, je dobrý na revma.
A kde ho tam seženu? Ptá se Kohn.
Na tom jejich rudým plácku v prodejně Mauz oleum.
Když se pan Kohn vrátí, rozčiluje se: Vy jste mi ale dal !!! Pět hodin jsem vystál frontu, přijdu dovnitř – a tam mrtvej prodavač !!!

Dva gayové se měli děsně rádi a rozhodli se, že si pořídí děcko. Našli jednu lesbičku, která se dala ukecat jako náhradní matka, nechali ji uměle oplodnit jejich spermatem a celých devět měsíců byli strašně nervózní a natěšení. Konečně onen den naběhli do nemocnice a takovým tím proskleným oknem koukají na řadu červených řvoucích stvořeníček, mezi kterými je jen jedno tak…ové zamlklé, co si jen tak brumlá pro sebe. Ptají se sestry, a to jediné tiché a hodné je samozřejmě jejich. Sestra jim ho přinese ukázat. A jeden říká: „Sestro, prosím vás, jak je možné, že oproti těm zbylým je takhle tichý a hodný?“ – „Teď je zticha,“ odvětí sestra, „ale měli byste vidět jak vyvádí, když mu ze zadečku vyndám dudlíka!“

Perličky z O2 linky:
Operátor: Kam je zapojený ten kabel?
Zákazník: Jak to myslíte?
Operátor: Když půjdete po tom kabelu, kam dojdete?
Zákazník: Asi k vám na ústřednu do Brna.
–
Operátor: Pane, jestli na mě budete pořád takhle křičet, tak
vás upozorňuji, že to položím.
Zákazník: No to si zkuste! To pak teprve začnu řvát!!
Operátor: To je možné, ale už ne na mě.
–
Operátor: Vy jste přímo zřizovatel té linky?
Zákazník (cca 80let): Jak to myslíte?
Operátor: Na koho je ta linka psaná.
Zákazník: Jako kdo tu je?
Operátor: Hmm, dejme tomu.
Zákazník: Já a můj pes.
Operátor: Ale já bych potřeboval jméno.
Zákazník: Ťapina.
–
Zákazník: Já seberu ten modem a omlátím vám ho o hlavu!
Operátor: Myslíte tím přímo mne?
Zákazník: Ne. Vy jste jedinej trochu ochotnej. Vás jenom švihnu kabelem.
–
Zákazník: Už mě tam všichni serete, v tý vaší ou tů sebrance!
Operátor: Bavme se slušně, jsme přeci lidé.
Zákazník: To možná vy, ale já ne!!
–
Zákazník: Já mám modem Aethra.
Operátor: Tenhle typ modemu má na sobě tři kontrolky. Jak teď svítí?
Zákazník: Svítí obě dvě.
–
Operátor: Vypojte z počítače USB kabel od modemu a nechte tam jenom síťový.
Zákazník: Jo, tak už ho mám vypojenej. Co teď?
Operátor: Teď napište do té lišty nějakou adresu.
Zákazník: To nejde.
Operátor: Jak to myslíte?
Zákazník: Píšu a nic se neděje!
Operátor: Vidíte na klávesnici tlačítko Num Lock?
Zákazník: Jo, už ho vidím.
Operátor: Mačkejte ho co nejrychleji za sebou, bliká na klávesnici něco?
Zákazník: Nic nebliká.
Operátor: Tak zapojte klávesnici zpátky do počítače.
–
Zákazník: Já jsem technik, na mě můžete mluvit odborně.
Operátor: Rozumím. Chce to po vás autorizaci pop trojky, nebo esemtépéčka?
Zákazník: Ehm…, cože?
–
Zákazník: K vám se dovolat, to je umění! Prosím vás, vy tam jste sám?
Operátor: Někdy mám ten pocit.
–
Zákazník: Já vám to hlásil už přede dvěma hodinama a nikdo se neozval! Chci to zrušit!
Operátor: Pane Nováku, nebudeme to dramatizovat…
–
Zákazník: U telefonu pan Koláček! A nebude to tak sladký hovor, jak si myslíte!
–
Zákazník: Já jsem výslovně říkal, ať mi sem neposílají toho technika, co tu byl minule! Jdu ke dveřím, vodevřu a co myslíte?
No byl to von!
–
Zákazník: Já bych křičel, já bych brečel, ale ani na jedno už nemám sílu.
Už jenom volám.
–
Operátor: Do jména zadejte O2.
Zákazník: Ó mám dát malé nebo velké?
Operátor: Dejte velké, my jsme velká společnost.
–
Operátor: Co se týká toho připojení, vy jste už ve vlastnostech?
Zákazník: Co se týká toho připojení, tak jsem už tejden v řiti!
–
Zákazník: Já bych rád věděl, proč se mi nezobrazuje číslo volaného.
Operátor: Velice se omlouvám, ale tohle řeší kolegové z hlasových služeb.
Zákazník: A kde jsem teď?
Operátor: Na technické podpoře internetového připojení.
Zákazník: Výborně! Já si objednával O2TV a rád bych věděl kdy to bude.
Operátor: Velice se omlouvám, ale tohle řeší kolegové z obchodního oddělení…
Zákazník: Tak to bych rád věděl, proč mi v Mozille nefunguje aktualizace.
Operátor: Je mi líto, ale tohle já neřeším, protože….
Zákazník: Ježíši! Vaší práci bych chtěl mít!
–
Zákazník: Chci okamžitě mluvit s nejvyšším vedením!! To vedení, to je Praha?
Operátor: Obávám se, že Madrid.
–
Zákazník: Včera zase vypadla Prima!
Operátor: A už to funguje?
Zákazník: Teď jo, ale já neviděl poslední díl Letiště! Nevim co se stalo!
Operátor: No ona dala nakonec přednost tomu pilotovi…

Na taneční zábavě si mladík vyhlédl fešnou dívku, a když s ní tančil už potřetí, šel rovnou na věc. „Slečno, co bych vám musel dát, abych vás směl políbit?“ A ona odpověděla: „Narkózu!“

Do zahradnictví přišli žádat o práci dva adepti a rovnou v pracovním oblečení, protože nástup byl podle inzerátu možný ihned. Starý zahradník si je prohlédl, jednoho přijal, druhého ne.
„Podle čeho jste to rozhodl?“ ptá se pomocník.
„Vzal jsem toho, co měl záplaty na kolenou, a vyhodil toho, co je měl na zadku…“

A pár tweetů od Dojnice:

• Tisíce prospektorů táhnou na sever a zabírají claimy u potoka Lithium creek. Jack London píše své nejslavnější dílo Volání baterií.
• Telička opouští ANO? TEN Telička, co se dokázal přisát kdykoli kamkoli? Tak to je zlý…
• Jen se trochu bojím, až konečně UniCredit rozchodí to internetový bankovnictví, aby to nebylo, jako když rozsvítili na tom hasičským plese.
• Opravdu je tady někdo, kdo si myslí, že Rusko Krym vrátí? A můžu ho vidět?
• Nic neuteče tak rychle, jako 4 roky poslaneckého mandátu…
• Babiš nehraje o další roky v politice, Babiš hraje o další roky na svobodě.
• Ty papíry z banky nedokazují vůbec nic. Běžte se na Čapí hnízdo podívat. Jsou tam ti lemuři? Jsou! Tak je všechno v pořádku.
• Dámy, pokud vám nějaký muž nabídne manželství, neváhejte. Získáváte v něm na celý život člověka, který může KDYKOLIV za COKOLIV.
• Podle časopisu Forbes Babiš od svého vstupu do politiky zdvojnásobil majetek. Tak nelhal, když říkal, že bude líp.

EMA

Příjde chlapík k doktorovi a povídá:
„Pane doktore, já jsem asi gay…“
„Proč si to myslíte? Tančíte jako Michael Jackson?“
„No to ne.“
„Zpíváte jako Fredy Mercury?“
„No to taky ne.“
„Tak to jste prachobyčejnej buzerant!“

Chlápek se vrací po půlnoci domů, táhne z něj, v břiše mu šplouchá. Překoná šťastně práh u vchodu a tam už na něj čeká žena a spustí, kde že to sakra byl místo večeře. V perfektním novém baru! říká manžel. Zlatý Bar se to jmenuje, a mají tam všechno zlaté! Nesmysl, žádné takové místo není, ty ožralo! Jasně, že je! Mají zlaté vchodové dveře, zlaté podlahy, dokonce i mušle na záchodě mají zlaté! Nato se chlap dovalí do ložnice a usne. Ženě to nedá a druhý den hledá v telefonním seznamu, a opravdu, na druhém konci města je Zlatý Bar. Tak tam zavolá: To je Zlatý Bar? Ano, madam, přejete si? Máte zlaté dveře?! Ano, samozřejmě máme! Máte zlaté podlahy?! Jistě, madam! A co zlaté mušle?! Chvíli je na druhém konci ticho, a pak žena slyší barmana, jak na kohosi volá: Hej, Tome, mám pocit, že mám stopu na toho chlapa, co ti včera nachcal do saxofonu!

Ožralý myslivec na cestě domů přelézá plot, omylem mu brokovnice spustí a několik broků mu prostřelí piňďoura.
Doktor, to pospravuje co může a když se s chlapem loučí, dává mu vizitku a povídá:
„To je kontakt na mého bratra, měl byste ho asi navštívit“.
„On je doktor???
„Ne, flétnista. Ale ukáže vám, kam máte dávat prsty, abyste si nenachcal do ksichtu….

Potkalo se tak jednou tchořátko s kuřátkem, i praví mu: „Žjova! Ty seš krásňoučký! Ty seš takový roztomiloučký, kulaťoučký, žluťoučký a chmýříčkový! – Nejseš ty náhodou kuřátko?“
„No jo! To fakt jsem!“ jásá kuřátko. „Ale ty seš taky moc krásňoučký! Takový roztomiloučký, heboučký, chlupaťoučký a smradlavoučký! – Nejseš ty náhodou píča?“

6 kroků ke spokojenému životu

Třete bídu s nouzí? Jste na dně a nevíte, jak se od něj odrazit? Nenacházíte u sebe žádnou perspektivu? Máte ploché nohy? Máte lupy? My vám pomůžeme.

Stejně jako řady takzvaných life koučů, kteří vám za peníze poradí, jak máte žít, abyste se měli dobře jako oni, tak i my vám (zadarmo) poradíme, jak udělat váš život lepším.

1. Řádně se vyprazdňujte Život nám nabízí spoustu krásných věcí. Jen si to musíme uvědomit. Klíčem ke spokojenému životu je samozřejmě pravidelné vyprazdňování. Není lepšího startu dne, než se ráno solidně vysr… Toto vám žádný life kouč neporadí. Ten do vás bude hustit, že nejdůležitější je najít sám sebe, uvědomit si, kam směřujete a stanovit si krátkodobý, střednědobý a dlouhodobý plán rozvoje dovedností. Žádný sebelepší krátkodobý, střednědobý ani dlouhodobý plán nemůže konkurovat tomu slastnému pocitu, když ráno vyložíte náklad.

2. Pravidelný sex či masturbace Jak vypadá sex nebo masturbace, určitě všichni víte. Proto vám místo toho přinášíme fotografii rozkošného štěňátka, abychom vám tím zlepšili o trochu život. Spokojený budiž ten, který souloží. Pokud není s kým, není nic jednoduššího, než si to udělat sám. Life kouč vás může oblbovat kravinama ohledně vnitřní integrity nebo pozitivnímu přístupu ke změně, ale to jsou jenom prázdné fráze. Spokojenost v životě hledejte v koitu.

3. Nebojte se pořádně nažrat Jenom ti, kteří žijí přítomností a koketují s požitkářstvím, mohou tvrdit, že jsou spokojení. K čemu je odpírání a „makání“ na sobě, s tím, že veškerá vaše pozornost se upne na budoucnost, kdy budete konečně dokonalí, zatímco v současnosti se držíte zkrátka a odtrháváte si od huby, co to jen jde? Hezky se v klidu najezte, co hrdlo ráčí a co bude v budoucnu, neřešte. Není nic smutnějšího, než jíst denně dvě jablka, makat v posilovně a věřit, že za půl roku budete mít dokonalou postavu. Pak vás po třech měsících srazí autobus a veškerá snaha a utrpení přijde vniveč.

4. Přátelé a kamarádi Opít se s přáteli je dalším z mnoha životních darů Zkušený life kouč vás navede k tomu, abyste se stýkali s lidmi, kteří vás mohou obohatit. Intelektuálně nebo například profesně. V podstatě byste se měli scházet z intošemi a profesními magory, kteří nemají život, sedět v kolečku a povídat si o umění, kultuře, matematice a nebo třeba fyzice. Po této seanci si všichni vylosujete nějaké téma a bude následovat argumentační soutěž po skupinkách. Solidní vopruz. My radíme, vykašlat se na pošahané pozérské intoše a profesní fanatiky. Zajděte s kámoši do hospody, ožerte se, bavte se o ženských, smějte se nekorektnímu humoru a cestou domů šlohněte z vozovky kužel nebo značku. Pak budete spokojení.

5. Volný čas si zařiďte podle svého V rámci life koučingu je děsně in na sobě ve svém volném čase „makat“. Tedy vzdělávat se, zlepšovat své dovednosti a podobně. Proč jako? K čemu? Vzdělávat jste se mohli ve škole. Volný čas je podle názvu čas, kdy máte volno. Nebojte se po práci zkouknout celou řadu nějakého seriálu. Lenošte a užívejte si pohodu. Makat a dřít můžete v práci. Ve volném čase dělejte to, co vás baví. Když vás baví pařit hry, tak pařte. Nemějte z toho špatný pocit.

6. Prokrastinujte Máte ještě luxovat celý byt? Kašlete na to a jděte si dáchnout. Moderním koučingovým tématem posledních let je zatočit s prokrastinací. Tak se totiž někam posunete a uvidíte, že se váš život zlepší. My říkáme, prokrastinujte. Co můžeš udělat dnes, můžeš udělat i zítra a nakonec to vlastně nemusíš dělat nikdy. Být neustále ve stresu z toho, že ještě musím udělat tohle a tohle, jinak budu prokrastinovat a to pak půjdu do pekla, opravdu nezavání spokojeným životem. Pokud se vám do něčeho nechce, nedělejte si násilí. Prostě se na to vykašlete. Jestliže nejde o život, jde o …

A pár tweetů od Dojnice:

• Ta smlouva s občany, to je takovej vázací akt.
• Pátek: Tvá ztracená vláda věcí tvých se k tobě, lide, navrátí. Sobota: Zdrhejme!!!
• Aplikace Účtenkovky prý neumí skenovat účtenky… twl a on to fakt někdo zkouší? Svět je plnej pošuků…
• Náhodou projektovat se ve volební kampani do postavy s IQ 80 chce koule. Nebo IQ 80.
• Všichni, kteří se radujete, že Babiš po volbách nejspíš nenajde partnery, si vzpomeňte, jak vládl Rusnok.
• 16.10 h: nachomýtnu se k předvolebnímu mítinku KSČM 16.12 h: začínám litovat, že jsme jich v listopadu 89 pár nepověsili

Kdo má pocit, že Halloween a Dušičky spolu soupeří podobně jako Ježíšek a Santa Claus, měl by si uvědomit, že nejde o totéž, ačkoliv se oba svátky slaví bezprostředně za sebou. A v očích dětí tak vlastně mohou splývat. Hodně ale záleží na tom, v jaké době jste byli dětmi.

online slot Lucky Lady Charm Deluxe

Čtenáři, jejichž dětství se datuje do hlubokého socialismu, bezpochyby nevzpomínají na vydlabané dýně a strašidelné masky. Tahle generace má halloweenské období spojené s nekonečnými rodinnými výlety po hřbitovech. Nic proti úctě k předkům, ale které dítě by nedalo přednost pohádkově laděnému svátku před drkotáním zubů tváří v tvář jinovatkou olezlému náhrobku? Hřbitovní dušičková turistika se navíc v předrevolučním období odehrávala v duchu cestování dvoustopými dopravními prostředky, které prvních sedmdesát kilometrů netopily prakticky vůbec, aby vzápětí chytly dech a utopily vás v potu. Tou dobou osazenstvo na zadním sedadle většinou přešlo od vzájemných verbálních útoků k fyzickým. Otec rodiny svíral volant, až mu zbělely klouby na rukou. Zatímco matka na sedadle spolujezdce lovila z kabelky v pořadí třetí prášek na migrénu.

Kdyby děti tenkrát věděly, jak probíhá za železnou oponou večer před svátkem všech svatých, bezpochyby by je to zasáhlo mnohem víc, než fronty na banány a noční bivakování před obchody s elektronikou. Vzhledem k tomu, že si povinně dopisovaly s vrstevníky ze země, kde zítra již znamená včera, nikoliv s potomky obávaných kapitalistů, ale prakticky nehrozilo, že to praskne. Dost na tom, že jim soudruzi dovolili Ježíška.

Za posledního více než čtvrt století se u nás Halloween pomalu začíná zabydlovat. Tradiční koledníci se svými typickým „Trick or treat“ jsou tady sice ještě velkou výjimkou, ale halloweenské sladkosti nabízí většina obchodních řetězců a děti si tak do syta užijí bonbóny až příliš naturalisticky připomínající oční bulvu, chipsy ve tvaru duchů či želé v podobě useknutého prstu.

A nakonec u nás postupně zdomácněly i vydlabané dýně se svíčkou uvnitř. Zdobí terasy a zádveří mnoha domů, nechybí na balkónech. Jejich výrobou se baví děti ve školkách i školách a nám tak postupně vyrůstá prakticky už druhá generace, která si 31. říjen bude spojovat maskami kostlivců, upířími nasazovacími zuby, černo-oranžovými dekoracemi a samozřejmě s vydlabanými dýněmi, které jsou mnohdy skutečně uměleckým dílem.

PS: Vzkaz pro všechny škarohlídy, kteří na Halloween nahlíží jako na ten „americký svátek“. Halloween má kořeny v Irsku a řada historiků ho považuje za součást keltských tradic. Takže, jestli se nepletu, jsme pořád v Evropě.

(PR)

EMA

“Jakže řikáš tý svojí tchýni?”
“Vegeta.”
“A proč vlastně?”
“Míchá se uplně do všeho.”

.
Kluk: Ahoj.
Holka: Ahoj ,teď nemůžu dělám si makeup.
Kluk: Ty nepotřebuješ makeup.
Holka: Jé děkuji??
Kluk: Ty potřebuješ plastickou operaci.

„Co kdybych tě svlékl a zneuctil?“ „Myslela jsem, že jsi gentleman.“ „Pomůžu ti pak s taškama.“

Fáze rodičovství
1. Fáze – nadšení
Bezprostředně po porodu. Dítě je na světě. Nový život, který jste stvořili. Paráda. Konečně má ten život nějaký smysl. Jak je to malé miminko roztomilé a jak něžně plakušká.
2. Fáze – vystřízlivění
Ten malý tvor pořád řve. Nic jiného neumí. Jenom řvát. Nenechá vás dělat nic jiného, než kolem něho běhat, chovat ho, krmit, přebalovat a snažit se ho uspat.
3. Fáze – já to nedám
Je jenom pár týdnů po porodu a vy jste na pokraji sil. Doma je stále zmatek a dítě jenom řve. Vyhlídky nejsou příznivé. Potřebujete dovolenou. Pak si ale vzpomenete, že už vlastně na dovolené jste. Na mateřské dovolené. Smůla.
4. Fáze – já chci spát
Již několik měsíců jste nespali. Tedy alespoň si to myslíte. Ztrácíte kontakt s realitou, takže si nemůžete být jistí ničím. Máte vůbec dítě? Tato fáze prostupuje následně všemi dalšími (i předchozími) fázemi.
5. Fáze – partner je sobecký debil a chce se mi spát
První partnerská krize. Nic neprověří vztah, jako mimino. Máte pocit, že celý den makáte kolem dítěte, zatímco partner si válí šunky v práci. Když přijde, ohlásí, že je unavený a má toho za celý den dost. Proto očekává večeři, sex a hlavně klid, neboť on dřel v práci a rodič na mateřské se celý den flákal. Tato fáze dělá často z matek vdovy, neboť tvrdit někomu, který celý den nespí, kmitá kolem dítěte, vytírá poblitou podlahu, vaří, pere, žehlí, dohlíží, aby dítě žilo a sem tam si z rozmaru na chvilku pobrečí zavřený za záchodě, že se fláká, to chce dost odvahy.
6. Fáze – Lépe už bylo a chce se mi spát
Ačkoliv vám to může připadat nemožné, je to pořád ještě horší. Měli jste za to, že nejhorší máte za sebou, když tu dítěti začaly růst zoubky. Jak může někdo takhle řvát?
7. Fáze – Partner je pořád debil, ale už menší a chce se mi spát
Po konstantních hysterických záchvatech partner již pochopil, že není radno si s vámi zahrávat a když jste na něho v polospánku v noci naběhli s kusem střepu, že ho podříznete jako podsvinče, protože vám oznámil, že na víkend jede na ryby, takže to tu musíte zvládnout sami, usoudil, že to asi není zas taková pohoda. Když přijde z práce, tak dítě na chvilku pohlídá, abyste se mohli zamknout v koupelně a tam se na chvilku zhroutit.
8. Fáze – je mi to jedno. Chce se mi spát
Nastává fáze apatie. Dítě se už pohybuje po bytě, takže začíná být nebezpečné sobě a okolí. Jediná vaše starost je, aby dítě přežilo do příchodu partnera z práce. Nic víc vás už netrápí.
9. Fáze – Nuda, stereotyp a chce se mi spát
Mateřská dovolená je jeden velký vopruz. Každý den to samý. Proto je třeba začít například vyšívat dečky nebo sbírat známky. Dečky vám sice dítě ztratí a známky sežere, ale alespoň zabijete čas.
10. Fáze – školka na obzoru a chce se mi spát
Konečně vidíte to světýlko na konci tunelu. Ještě chvíli a dítě půjde do školky.
11. Fáze – školka, teď se už konečně vyspím.
Konečně jste do dokázali. Gratuluju.
12. Fáze – pozitivní těhotenský test. Jak to? Už teď se mi chce spát
No nic. Stane se. Ještě že máte natrénováno. Můžete se pomaličku chystat do startovacích bloků, jelikož za pár měsíců vás čeká další kolo mateřské dovolené a s ním znovu všechny fáze

Na předvolebním mítinku v Chánově promlouvá politik k cikánům:
„Když nám dáte hlas a vyhrajeme volby, dáme vám nové byty,
prvotřídní, zdravotní péči, bezplatnou rekreaci v lázních,
nemocnice pro vás budou zadarmo, vyšší příplatky na děti dostanete.“
Naslouchá mu Dežo a říká: „Dobre hovorí.“
A politik pokračuje: „Odstraníme nezaměstnanost! Všichni dostanete práci!“
Dežo si odplivne: „A teraz to pojebal, kokot.

Vejde chlápek do cukrárny. Kouká na vitrínu se zmrzlinovými poháry, když najednou uvidí nápis: „NOVINKA! Speciální italská zmrzlina.“ Říká prodavačce: „Tuhle!“ Prodavačka se usměje a povídá: „Nastavte obě ruce.“ Chlápek nastaví ruce a prodavačka mu do nich naběračkou flákne porci studené zmrzliny. Chlápek začne řvát: „Co to krucinál je?!!“ Prodavačka se usměje a povídá: „Italská zmrzlina. Říkáme jí Stramaccioni. Tahle se podává zásadně bez pohárů.

Dneska jsem potkal na ulici takovou krásnou, milou babičku. Usmívala se na mě a řekla mi, že ze mě vyzařuje krásná aura. Že musím být velmi šťastný člověk, protože jsem podle ní vstřícný a hodný.
Tak jsem ji poslal do piče, krávu starou vyjebanou.

A pár tweetů od Dojnice:

• Piráti chtějí zaměstnat desetitisíce lidí pěstováním marihuany místo řepky. A pak tady budeme všichni šťastný a zhulený…
• Pekarová Adamová na předsedkyni TOP09 kandidovat nebude, protože chce založit rodinu. No já ale myslím, že zachránit topku bude pěkný porod.
• Uber smí v Brně opět jezdit… ale oni si s nima v tomhle Smart city určitě poradí, přinejhorším všechny ty internety zakážou.
• Liga v háji, pohár v háji…. snad ta Sparta aspoň dá zimní halový turnaj ve Všetatech.
• Já myslím, že by poslanec Hlavatý měl znova kandidovat na senátora. Ale doufám, že mu zas nějaka svině nezatají, že přijde o mandát poslance.
• Povolební vyjebávání se rozjelo naplno.
• Smrt může být rychlá a bezbolestná, jako je průstřel hlavy nebo pomalá a mučivá, jako koalice s ANO.
• Magické datum 7.11. – uzávěrka přihlášek do prezid. volby. Do té doby bude Jezevec udržovat Babiše pod kontrolou, aby nepostavil kandidáta.
• Novými orgány sněmovny budou zejména podvýbor pro hulení a stálá komise pro kamikaze.
• Andreji, sakra, nebuď alibista a nezvi je do Průhonic. 1,5 milionů lidí je už dost silný mandát na to, abys je pozval na Čapí hnízdo.
• Fascinující je, že ti socani to dokázali i bez zlata a kabelek.

VÁCLAV HUSÁK

Tak už to začalo. Světové soudnictví je „obohaceno“ o první spory mezi manžely, kdy pánové obviňují své často divukrásné manželky z podvodu. Teprve podle překvapivé „ne­krásy“ svých potomků totiž zjistili, že „krása“ jejich maminek totiž byla čistě produktem průmyslu plastické chirurgie.

I když se ideál ženské krásy v průběhu věků značně měnil, přece jenom lze odvodit jistou obecnou pravdu, že přirozená symetrie lidských tváří i těl je považována nejen za krásnou, ale současně i za poměrně hodnověrný doklad o dobré genetické výbavě a tudíž i o potenciálu mít zdravé potomky.

Proto se mužům vždy líbily krásné ženy a stálo jim za to o ně i bojovat. Také větší ňadra žen mužům naznačovala, že jejich maličcí potomci nejspíše nezůstanou o hladu. Jenomže čas oponou trhnul a nyní už je „ženská krása“, až na světlé výjimky, téměř výhradně otázkou peněz. Stále rostoucí počet dívek a žen si do svých těl nechá vkládat často obří „igelitové pytlíky“ a místo dobré životosprávy a přiměřených tělesných aktivit nechává plastické chirurgy formovat své tvary odsáváním a „přeléváním“ tukových buněk z místa na místo.

Z tohoto hlediska už tedy přestává být ženská krása hodnověrnou reklamou na dobrou genetickou výbavou. Oprávněně lze tedy předpokládat, že ve stále větším měřítku se budou krásným ženám rodit ošklivé a méně zdravé děti, což do problému nezasvěcení muži mohou oprávněně považovat za podvod.

Takže pánové, než začnete lákat dívky do svého kutlochu na sbírku motýlů, projevte velký zájem o prohlížení jejich rodinných alb. Krasavice na archivní fotografii rychle vyrostlá z „ošklivého káčátka“ by pro vás mohla být prvním varováním.

Situaci osobně vnímám tak, že lidská marnivost už začíná přerůstat ve vážnou úchylku. Postupující degenerace lidské rasy se i díky plastické chirurgii jen urychlí. O výhody přírodního výběru nás už dávno připravila moderní medicína a „krasavice inteligentní“ úžasných proporcí to dorazí.

Možná, že to ale za nás vyřeší Evropská unie. Když vydá závazný předpis, že kromě staveb označených energetickým štítkem budou muset mít podobný certifikát i přirozeně krásné svobodné ženy. Na něm bude notářsky ověřený a kulatým razítkem podpořený zápis: „Dosud neopravováno !!!“

EMA

Novej drink !!!!
Malej panák zelený, naředěnej vodou a ohřátej v mikrovlnce.
Jmenuje se to „Stropnický“
Je to teplý, zelený a má to jen 4%.

Děkujeme všem účastníkům sexuologického kongresu. Jmenovitě:

Nadržen Masturbatov (Rusko),
Vstanko Erekčič (Chorvatsko),
Honimír Mikunda (ČR),
Tuje Bej (Irák),
Hon Si-ho (Čína),
Varlat Amahral (Indie),
Penis Zasmukles(Kypr),
Hulmiho Ukolen (Finsko),
Penis Klitoridis (Řecko),
Chcaldo Mandolini (Itálie),
Maji Jakojamu (Japonsko),
Stojan Jakotič (Srbsko),
Plandal Šulen (Francie),
Sergej Stokurev (Rusko),
Franz Furtmustahl (Německo).
Pokud jsme na někoho zapoměli předem se velice omlouváme.

„Tak sem šel venčit psa a koukám, že najednou pouštím draka..“

Dítě v tramvaji
Trapasy s dětmi ve veřejné dopravě jsou jedny z nejhorších situací, které se rodičům mohou přihodit. Protože není kam utéct. Vždycky si vzpomenu na toho prcka, co viděl starou babičku natřenou jak plakát a na celý vagón zaječel:
„Tátí, proč je ta pani taková zmalovaná?“
Tatík jej odtáhl na druhou stranu tramvaje, něco do něj chvíli hučel, kluk zmlkl, ale po chvíli zase zakřičel:
„A tatí, co je to ta stará rašple?“
Tak my bychom rádi, aby se nám stalo jenom tohle…
Tramvaj přijela skoro prázdná, Viki se nám vytrhla, prosmykla se návalem a hned vylezla na jednu volnou sedačku. Snažili jsme se k ní postupně prodrat, ale šlo to těžce, tak jsm e čekali, až si lidé označí lístky.
Nad Viki se postavila slečna, která se na ní usmívala a Viki se hned začala culit. To je stádium seznamování. Pokud Viki uzná, že se s danou bytostí dá mluvit, naváže občas konverzaci sama. Svým způsobem.
Její první seznamovací větu bych označil za jednu z nejhorších, co se snad dá ve veřejné dopravě zvolit:
„Máte holej ZADEK!“ vyprskla na celou tramvaj s důrazem na poslední slovo a začala se děsně hihňat.
Slečna měla prostě nějaké kalhoty se sníženým pasem, nebo jak se jim říká a ano, část pozadí byla vidět. Do jisté míry to bylo tím, že se držela stropních madel, takže se jí bunda vysunula nahoru a tím se „holost“ zvýraznila. I v této zimě. Ne, že bych si toho všímal, ale když už na to dcera upozornila… Slečna zrudla. Všichni v tramvaji se začali uculovat a několik puberťáků u dveří se svalilo na schůdky. Kéž by to skončilo jen tímhle…
Zatímco si slečna snažila stáhnout bundu, Viki svým hláskem, co dokáže překonat jakýkoli hluk veřejné dopravy, zase vyprskla:
„Nastydne a bude vám kejchat!“
Manželka na mne vrhla vražedný pohled. Jako kdybych za to mohl!
„To jí říkáš vždycky ty!“ sykl jsem nenápadně. To musela uznat a hned zrudla. Maminka vždycky dbá na to, aby bylo dítě zakasané a nikde mu nic nečouhalo, tak jí přesně tohle vždycky říká: „Nastydne ti zadek a bude ti kejchat!“ Jsem z obliga! Super. To se mi často nestává. Vlastně vůbec.
Pár lidí v tramvaji vyprsklo taky, slečna byla celá červená a nervózně se smála. My už se k Viki nesnažili dostat. Jen jsme tak stáli v tlačenici a vezli jsme se, jako bychom k nikomu nepatřili. Viki se pak dívala z okýnka a byla ticho. Slečna několikrát málem spadla, protože se už neodvážila držet nahoře. Potom Viki s pohledem ven a poučně vztyčeným prstíkem hlasitě zadeklamovala, jako by si vzpomínala na nějakou poučku: „Hlavní problém zítřka: nastydnou ti střívka!“
Dva vysokoškoláci kousek od ní se začali nepokrytě řehtat, jeden mlátil hlavou do tyče. Puberťáci u dveří se na schůdkách jen klepali jako hromada rosolu. Manželka znovu vrhla vražedný pohled. Ok, tak za to jsem již mohl já. Kdo by čekal, že si na to zrovna vzpomene, zas tak často jí to neříkám, já jsem otec, mně je fuk, jestli je zakasaná. Já to hlídám, jen když mi řekne maminka. Pak ji upravím a občas to doprovodím nějakou replikou s varováním ministerstva zdravotnictví.
Viki se otočila ke slečně a potřetí vyprskla:
„Budete KADIT sněhuláky!“
Slečna i my měli jedinou touhu: být úplně někde jinde. Byla tak červená, jako by jí prosakovala krev. Jeden pán naproti začal proti své vůli chrochtat, nějak to nemohl udržet. Jeden vysokoškolák si to začal psát do mobilu. Puberťáci na schůdkách měli smrtelné křeče.
Slečna se otočila po chrochtajícím pánovi, což neměla dělat, protože Viki ukázala svůj lehce odhalený zadeček, ta to chápala jako hru, ukázala na její pozadí a s hysterickým chechotem zavýskla:
„BUTTCOIN!“
V angličtině se ten výraz používá pro půlky zadku, protože připomínají otvor na vhazování mincí. No ano, teď už vím, že jsem jí to neměl učit. Stále v tramvaji bylo několik cizinců, kteří netušili, o co jde. Takže teď se začali řezat všichni. Vysokoškolákovi z toho vypadl mobil. My s manželkou jsme se začali přesouvat na druhou stranu vagónu.
Zase pohled ven a zamyšlené deklamování se vztyčeným ukazováčkem: „K nemoci nás přivádí – odhalené pozadí.“
Budu muset navrhnout mamince, aby s nezakasaným dítětem nebyl dělány takové cavyky, sám jsem netušil, kolik průpovídek se k tomu pojí. A že si je Viki všechny pamatuje. Najednou Viki začala poskakovat na sedadle a vůbec nedbala na slečnu, která jí zuřivě naznačovala, ať už nic neříká nebo jen potichu. Zřejmě si vzpomněla na nějakou obzvlášť dobrou věc. A opravdu zakřičela: „VE TMĚ SVÍTÍ – HOLOU ŘITÍ!“
Tramvaj se rozeřvala tak, že řidič začal brzdit. Vysokoškolák myslím svůj mobil spolkl. Puberťáci se drželi dveří a klepali se, jako by probíjely. Chrochtající pán několik lidí okolo poprskal. Slečna se již smála taky, ovšem celá její pokožka vykazovala známky, že jí brzo vyrazí ještě srp a kladivo.
Z toho plyne poučení tzv. Miranda warning: buďte obezřetní, když napomínáte své dítě, protože všechno, cokoli řeknete, může být – a bude – použito proti vám.

Potká tuhle starý Berkovič Kohna a ptá se, ‚Wie gehts?‘.
„Co ti mám povídat Berkovič, můj život v podstatě skončil. Už je to pět let, co nemůžu… A ty?“
„Já,“ usmívá se Berkovič, „baruch hašem, musím to zat’ukat, abych to nezakřiknul, zatím jenom dva roky.“

Malý hoch, jehož rodiče pracovali v Indii, kráčel poblíž Dillí do školy a cestou si všiml, že v poli kulhá malé slůně. Chvíli ho pozoroval a dospěl k závěru, že má asi něco v chodidle. Opatrně se přiblížil, dal najevo, že mu nechce ublížit a když byl u něj, poplácal ho po noze, aby dal zvířeti najevo, že má zraněnou nohu ohnout. A opravdu! V chodidle vězel ošklivý střep! Chlapec mu ho opatrně vyndal a zraněné místo opláchl vodou, kterou měl v láhvi. Pak poplácal slůně po hřbetě, to radostně zatroubilo, dotklo se chobotem chlapcovy hlavy jakoby na znamení díků a odběhlo kamsi do lesa. Chlapec pak šel dál do školy a všem vypravoval svůj nevšední zážitek.
Asi o 20 let později, kdy už jako dospělý muž pracoval v Londýně, šel se svými dětmi do cirkusu. Mezi zvířaty vystupoval mimo jiné i jeden slon a muž si všiml, že zvíře se na něj velice často dívá a měl dojem, že už jej někde viděl… Oba se po celou dobu vystoupení navzájem pozorovali a když byla krátká pauza, slon přišel pomalu k místu, kde muž seděl. Ten vstal, slon k němu natáhl chobot a muž jej pohladil. Slon chobot zvedl, dotkl se mužovy hlavy a bylo vidět, že nad něčím přemýšlí. Pak kolem muže obtočil chobot, zvedl jej do vzduchu, praštil s ním o zem a zadupal do pilin. Zřejmě to byl nějaký úplně jiný slon.

A pár tweetů od Dojnice:

• Závěr filmu Lajka je oproti skutečnosti pozměněný. Lajka nezemře ale vdá se, dostane Řád hrdiny SSSR, daču na Krymu a Moskviče.
• I v těch vyznamenáních od Formana k Troškovi je taková symbolika…
• Helenka Vondráčková si doma dala vyznamenání do malovaného džbánku z krumlovského zámku.
• Pokud jste ještě nedostali smsku s nabídkou dělat ministra, pak jste upadli do naprosté společenské bezvýznamnosti.
• Očistec = trest za předchozí hříchy, u mužů nejčastěji formou manželství.
• Představa, že lze záchranit ČSSD návratem Haška, Zimoly nebo Tejce je stejné, jako začít na potápějící se lodi vrtat do dna druhou díru.
• Já se tomu Puigdemontovi nedivím, že se mu nechce zpátky, protože se španělskou inkvizicí nikdy nebyly žerty.
• Že se o nominaci Schillerové na finance začne mluvit zrovna o Helloweenu, nebude náhoda.
• Za pivo v centru Prahy pokuta 10 tis., ve správ. řízení až 100 tis.Vždycky mi vrtá hlavou, proč nejsou ti lidé rovnou popraveni i s rodinou.
• Zabijačkou už můžete obdarovat osobu blízkou. Zkušený občan ovšem ví, že tato osoba pro jistotu bydlí v Panamě, Bělorusku nebo ve Vietnamu.
• Propuštěný Ďuričko nesmí konzumovat alkohol, držet zbraň a chovat kočky.
• No je fakt, že na rozdíl od poslední vlády vzpomínám na tu Zemanovu jako na spolek celkem neškodnejch strejců.
• Pokud prezidentské volby vyhraje Okamura, příští medaile se budou rozdávat na výročí útoku na Pearl Harbour.
• Vojtěch Filip za rok skončí… ten mi bude 2x měsíčně u Moravce chybět.
• Dnes už to není co dřív. Bývaly doby, kdy soudruhy, kteří selhali, rovnou odvedla ze zasedání ústředního výboru Státní bezpečnost.

EMA

Rebe, může se v sobotu kouřit?
– Ne.
Ale tuhle soused, Moše, ten na šabes kouří…
– Ale ten se nevyptává.

.
Když mají ženy bod G, kde jsou potom zbylé A, B, C, D, E ,F?
Dovolte mi pokusit se popsat body o kterých se tedy moc nemluví a my muži je netoužíme hledat ??
A – Auto : nejlíp malej červenej sporťáček, kam se vleze menší nákup a ještě menší pes.
B – Barák : kde bude mít hned vedle ložnice koupelnu a šatník o rozloze nejméně 20m čtverečních.
C – Cennosti : zlata, diamantů a jiných klenotů není v ženské šperkovnici nikdy dost.
D – Dovolená : čím dražší a delší tím líp.. v soláriu je totiž nuda a nejsou tam palmy.
E – Erekce : Vždy připravený milenec na sex, masáže a pornokosmický postelový kecání.
F – Finance : Když nemáš prachy, tak i to největší péro je v tu ránu malé a je tím pádem jasný, že zlatá kreditní karta ti přidává na centimetrech.
Optimem každé ženy je, když jí body A až F dáš a tím dráždíš její bod G. V tu chvíli je každá přítulná ??
Abych ale nebyl tak přehnaně sarkastický tak každá žena na toto rize mužský uvažování určitě odpoví něco v tomto smyslu:
Milí muži, všichni jste úplně mimo. Tolik toho naděláte kvůli bodu G. Hledáte ho, pátráte po něm, bádáte, zkoušíte….
Je úplně zbytečné hledat bod G v našich vagínách, když ho má každá žena na konci slova „SHOPPING“

Tatínku, je to pravda, že Vladimír Iljič Lenin se jmenoval Uljanov?

Ano, synku, to je pravda.

A tatínku, je to pravda že Josif Vissarionovič Stalin se jmenoval Džugašvili?

Ano, synku, to je také pravda.

A tatínku, je to pravda, že Velká říjnová revoluce nebyla v říjnu, ale v listopadu?

Ano, i to je pravda, synku.

A tatínku, můžeš mi, prosím tě, říct, proč jim vlastně ještě něco věříme?

Motá se opilý zbrojnoš po nádvoří Karlštejna a co čert nechce, potká samotného císaře.
„Co to má znamenat, zbrojnoši?“
„Škyt… omlouvám se, Veli…škyt… veličenstvo, ale sla… škyt… slavili jsme svá… škyt… svátek Vaší Mi… škyt… milosti!“
„Co to povídáš, vždyť dnes není Karla!“
„No…škyt… to ne, škyt… ale je… škyt… čtvrtýho“

Novák je sekretářkou pozvanej k majiteli firmy Kohnovi. Bojí se, co bude. Ale Kohn ho vřele uvítá: Pane Novák, to jsem rád, že vás vidím, posaďte se, doutníček? koňáček? Novákovi spadne kámen se srdce a šéf pokračuje: Novák, vy jste perla mezi pracovníky naší firmy, už dlouho vás obdivuji a nedokážu si představit, jak by naše firma mohla bez vás fungovat. Nicméně, od příštího měsíce se o to přesto pokusíme.

Říká mladý lékař staršímu kolegovi: 
„Těch chorob je tolik, jak je mám poznat?“
Zkušenější lékař se usměje a říká:
„Přijde kuřák, řekneš mu, že to má z kouření.
Ožralovi, že z chlastu.
Přijde tlusťoch, hodíš to na obezitu.
U chcípáka na podvýživu.
Když v práci dře nebo je sportovec, tak to
prohlásíš za přetížení nebo přetrénování.
Usedlému řekneš, že je to z nedostatku pohybu.
Mladému, že jde o růstové problémy.
Starému, že je to ve stáří normální.
A co máš říci masožravým, vegetariánům, opáleným a
neopáleným, to už snad chápeš sám, vždyť na co bys
jinak měl ten čerstvý diplom.
Vyúčtuješ si měření krevního tlaku a poplatky a hlavně
mu nakonec předepíšeš hrst prášků od nejlépe platícího
dealera. Když přitom bude remcat, že mu minule po těch
prášcích bylo hůř a že mu nepomáhají, tak mu řekneš,
že lékař jsi ty a ne on, že musí něco vydržet, že začnou
zabírat až po delším čase, že je určitě bral nepravidelně
nebo že je asi zapíjel alkoholem a ať je určitě bere dál.
Když bude hodně otravný, vyměníš mu je za prášky od
druhého nejlépe platícího dealera, poznamenáš,
že tyto už jsou ty vůbec nejlepší, že jsou ze Švýcarska
a budeš se u toho tvářit, jako bys mu je platil ze svého.“
Mladý:“No ale co když přijde zcela průměrný nekuřák?“
Zkušený:“No potom ho, podle své nálady, buď prohlásíš za hypochondra
a vyhodíš ho hned nebo řekneš, že je to psychosomatické
a přihraješ ho kamarádovi psychiatrovi.“
Mladý:“Ale co když se ho ani potom nezbavím?“
Zkušený: „V takovém případě ho pošleš na kolečko odborných
vyšetření. A máš od něj pokoj nejmíň na rok. A kdyby i to
náhodou přežil a ještě se k tobě vrátil, už bude dávno mít
jiné starosti, nevzpomene si ani, jak se jmenuje, natož aby
tě otravoval, že chce nějakou diagnózu a léčbu.“
Mladý: „Díky za rady, nepochybně ze mne bude také výborný lékař.“

Přijde týpek k doktorovi a říká: pane doktore já mám strašnej problém. Fakt, je to hrozný asi s tím ani nemůžu žít.. Doktor: a co vás tedy trápí? Pán: no prostě v rozkroku. Moje přirození… Prostě strašně… Ale lepší bude když vám to ukážu… Pán rozepne poklopec a stáhne kalhoty a tam doktor spatří ten nejmenší penis který za svoji praxi viděl… Neudrží se a říká: no tak to je tedy opravdu strašné… A pán na to: no že jo… A takhle hrozně nateklej je už týden…

A pár tweetů od Dojnice:

• Jestli bude Šlechtova ministryní obrany, tak bychom mohli posílit NATO pohřebními jednotkami.
• Je dobře, že se policie nebojí vtrhnout do bytu, ze kterého se line hudba. Doufám, že mu přišijou pobuřování, příživu nebo aspoň nepovolenou směnu valut.
• 3 % občanů poslalo do slosování účtenku. Doufám, že jejich seznamy jednou někdo vydá jako kdysi Cibulka.
• Hladovkář Hradilek říká, že se cítí dobře a dokonce se mu zlepšila cukrovka. Ježíšmarjá, další!
• Myslím, že do předávání Oscarů nezbydou v Americe už žádní herci.
• V dnešní debatě prezidentských kandidátů se dostal prof. Drahoš do úzkých, protože musel zaujmout názor.
• Babiš popřel, že by dal nabídku Elišce Kaplicky Fuchsové, která ji zvažuje. Hlásím, že rozumím!
• Stát nedal poště poštovní licenci na příštích 5 let a zároveň ji nařídil pokračovat v poskytování poštovních služeb. Co třeba ČSA zakázat létat a zároveň jim nařídit pokračovat v létání?
• Svatopluk Bártík diagnostikoval u prezidenta Zemana rakovinu. Vyšetření provedl siderickým kyvadélkem nad sedlinou žaludové kávy U tří ocásků.
• Aféra Paradise Papers ukázala, že bohatí lidé a firmy zcela překvapivě raději svěří peníze daňovým rájům než daňovému peklu.
• Topolánek byl nejzkorumpovanější premiér, říká adept na premiéra stíhaný pro defraudaci, ojebávač daní korunovými dluhopisy, loutkovodič Grosse a zloděj, který Agrofert ukradl Petrimexu.
• NASA objevila ve vesmíru 20 obyvatelných planet. Jedna je patrně osídlena jednoduchými organismy, protože na ní ve volbách zvítězilo ANO.

EMA

Vaprós na Rádijo Jerevan:
„Tavárišči, u meňá probléma. Mině liňájet šinšíla. Što délať? Váša Natáša. Spasíbo.“
Otvet Rádija Jerevan:
„Daragája Natáša. My neznájem, štó takóje šinšíla. Esli šinšíla jesť to, što my dúmajem, Vam necharašó ezdit na velosipédě.“

Jestli máte dceru, pravděpodobně řešíte podobné dilema, když řekne: „Tati, já musím kakat.“
Na pánský nebo na dámský? Samozřejmě, že ji odtáhnu na pánský, jenže ona protestuje:
„Ale tohle je klučičí! A já jsem holka.“
„No to máš smůlu, já na dámský nejdu. Proč se ti tu tak nelíbí?“
Načež Viki pronese nesmrtelnou větu:
„Protože tady je to plný bimbasů.“
Na to není co říct. Má pravdu. Do značné míry. Jeden pán u pisoáru musel na chvíli přestat, jak se začal smát.
„A kluci jsou čuňata. Jozífek u nás říkal, že jednou počůral i světla na stropě.“
„No, to má výkon.“ ocenil jsem a tlačil jsem ji do kabinky.
„A učitelka se prý ptala, co to dělá a on se otočil a taky jí počůral.“
Více pánů u pisoárů muselo přestat, ale Viki si smíchu vůbec nevšímala.
„A paní učitelka křičela, takže přiběhla paní uklízečka.“
Na chvíli nastalo ticho v napjatém očekávání. Viki si rozepla kalhoty a já ji vysadil na prkénko.
„A taky ji počůral.“
Pánské záchodky se změnily v Comedy Show.
„Radši tlač.“ pronesl jsem zničeně.
„Mě to nejde. Pomůžeš mi?“
Věděl jsem, že každý poslouchá, ale co jsem měl dělat. Jinak tu zkejsneme navěky.
„Heeee…“ začal jsem neochotně.
A Viki se chytla: „Heeee…“
A odvedle z kabinky se ozvalo: „Heeee…“
A od pisoárů se ozvalo několikahlasé: „Heeee….“
Byli jsme Pražsky Tlačící sbor.
Viki to nadchlo, takže to zkusila ještě několikrát. Hlavně, že to zabralo a padalo to tam, což komentovala slovy: Jé, mně se úplně vysypalo bříško.“ A pak to zazdila:
„Já udělám celou rodinku čokoládových anakond, jo?“ radovala se. Jen jsem odevzdaně přikývl.
„Já si myslela, že si jen prdnu a teď se mi narodila celá rodinka.“ kopala nožkama spokojeně do mísy.
„Já to tady snad dneska nedodělám…“ ozvalo se od pisoárů, když ustal smích.
Hotovo. Hledal jsem vlhčené ubrousky, Viki chvíli čekala, pak jí to přišlo dlouhé, tak povídá:
„Ty si zapomněl hajzlíka papíra! A teď tu budu muset stát a čekat až uschnu.“ Našel jsem je. Utřeli jsme, oblékli se, Viki chtěla sama spláchnout. Tak jsem ji nechal spláchnout a ona:
„Pa pá, hovínka! Mějte se, hezky plavejte a nezlobte tam.“
U pisoárů bychom z fleku mohli vybírat vstupné. Táhl jsem dceru ven. Zatímco si vyhrnovala rukávky k mytí, přišla s dotazem dne:
„Tati a co dělají hovínka, který nemaj maminku ani tatínka?“
Spolkl jsem větu, že to asi budou zasraný sirotci a rychle jí umyl ruce. Pisoáry se konečně uvolnili a jeden z nastojáků při vycházení ven povídá kamarádovi:
„Tady je to skvělý, sem musíme chodit častěji.“
No.
My ne.
Už nikdy.

Přijde chlápek do pohřebních služeb. Prodavač se ho kultivovaným smutným hlasem ptá: „Čim posloužím, pane?“
„Umřela mi tchýně, tak bych potřeboval nějakou rakev.“
„Ano, máme tady obrovský výběr. Třeba tady překrásná rakev z dubového dřeva, bohatě vyřezávanou, cena 30.000 Kč.“
„Povídám, tchýně mi umřela, neměli byste něco levnějšího.“
„Ano, máme tady levnější, smrkové dřevo, mahagonová dýha, za deset tisíc.“
„Vy to asi nechápete, já chci rakev pro tchýni. Tu nejlevnější!“
„No, mohu vám nabídnout armádní výprodej, smrkové fošny bez povrchové úpravy, stojí dva a půl tisíce.“
„Poslyšte, to je hrozně drahé. Nemáte něco tak za pět set?“
„Za 500 Kč bychom vám mohli leda do tchýně nastřelit držadla.“

Prvního dne stvořil Bůh psa.
Druhého dne stvořil Bůh člověka, aby psu sloužil.
Třetího dne stvořil Bůh všechna ostatní zvířata, aby mohla sloužit psu za potravu.
Čtvrtého dne Bůh stvořil dřinu, aby člověk mohl pracovat pro dobro svého psa.
Pátého dne Bůh stvořil tenisák, aby ho páníček musel házet a pes mohl aportovat nebo neaportovat.
Šestého dne Bůh stvořil veterinární vědu, aby udržovala psa zdravého a jeho pána na mizině.
Sedmého dne chtěl Bůh odpočívat, ale musel jít se psem.

Přijde pán k doktorovi a říká: „Pane doktore, já mám problém. Mně něco jezdí v břiše sem a tam, nahoru a dolů a nevím, co to je.“
Doktor na to: „No tak já Vás pošlu nejdřív na rentgen a pak uvidíme.“
Když se pan vrátí z rentgenu, tak se ptá doktora: „Tak co pane doktore, jak to se mnou vypadá?“
Doktor povídá: „Milej pane, vy máte velmi závažnou nemoc. Takzvané BLUDNÉ HOVNO.“
Pan zděšeně: „Ježišmarja co to je?!!!“
„No, když vy máte ksicht jako prdel a to hovno pak neví kudy ven..!!!“

Ona jemu:
Ty si mechanik Ferrari?
Jak to víš? Neřekl jsem ti to.
Když jsme měli sex, vyměnil jsi 4 gumy za minutu.

A pár tweetů od Dojnice:

• Severokorejský lid odsoudil Trumpa k smrti za to, že nazval Kima malým a tlustým. Je fakt, že už dlouho toužím vykonat nějaky statečný a nebojácný čin. Takže… Kime, seš mrňavej a tlustej!
• Milí diváci, a na závěr TN ještě tah Účtenkovky. Hlavní cenu vyhrává FIK b3b10b52-7c65-4114-b486-6c7a26fa9365-03. Gratulujeme!
• Podle velitele armády se v Zimbabwe nejedná o převrat. Jasný, je to jen výměna tradičních politiků netradičními.
• ANO slíbilo post místopředsedy sněmovny a vedení dvou výborů SPD. Jestli u toho ale Babiš přísahal na zdraví svých dětí, nemá Okamura ještě nic jistý.
• Blíží se vyhlášení Zlatého Slavíka. Uvidíme, kdo letos principiálně opustí sál, aby byl první u rautu.
• Myslím, že vždycky, když Babiš mluví o boji proti korupci, tak se Gross v nebi plácá do stehen.
• Piráti vyrazili do parlamentního rekreačního zařízení v Lipnici. VV tehdy aspoň první měsíc předstírali, že ve sněmovně hledají to okýnko, kde se vracejí poslanecké náhrady.
• Kajínek teď v TV říkal, že měl jít na práva, ale padlo to, protože o prázdninách před tím vykradl sámošku. Twl, tak tohle musím jít ještě teď někam zajíst.

EMA

Přijde vdaná žena ke gynekologovi.
Lékař: „Posaďte se. Máte nějaký problém?”
Žena: „Ano, můj manžel mi v posteli nestačí.”
Lékař: „Žádný problém, najděte si milence.”
Žena: „Ale já už mám dva.”
Lékař: „A nic?”
Žena: „Ne.”
Lékař: „No, to je problém. Podívejte, já vám napíšu nějaké tabletky, berte je a za měsíc se mi přijďte ukázat.”
Žena sebere recept a jde domů.
Manžel sedí za stolem, ona plácne recept na stůl a říká: „Žádná děvka, nemocná jsem!”

Stojí takhle chlápek na hajzlech u mušle, když se mu najednou začne chtít prdět…
Tak si prdne, ale trochu to přežene a posere se…
Z toho smradu se mu zvedne žaludek a poblije se…
Z té ostudy se rozbrečí a jak vzlyká, vylítne mu z nosu sopel jak námořní lano…
Chlápek od vedlejší mušle ho pozoruje a zeptá se: „Ty vole a uchem bys něco neuměl?“

Jede chlápek tramvají a zmerčí krásnou, pěkně vyvinutou slečnu s nádherným poprsím. Dá si do úst třešni, pecku vystřelí do výstřihu a hlásí 1:0. Dívka kopne chlapa mezi nohy a zakřičí: “1:1 ty kreténe.” Chlap se bolestí svíjí ale procedí: “Hovno, to bylo do tyče!”

Při testu z bezpečnosti práce na otázku: „Jaké kroky podniknete při požáru?“ odpověď „Kurva velké“ nebude asi patřit mezi nejšťastnější, co?

Vpadne do saloonu kovboj a přes celej podnik ustřelí barmanovi láhev whisky v ruce a povída frajersky:
„I’m Billy.“
Za chvilku se dveře rozlítnou znovu, vpadne jinej kovboj, ustřelí barmanovi doutník u huby a pronese drsně:
„I’m Johhny!“
Potřeti se rozletí dveře, treti kovboj tasí, ustreli barmanovi hlavu a říká potichu:
„I’m sorry.“

Můj dědeček byl veterán druhé světové války. Během bitvy o Británii za jediný den zničil 8 Německých letadel a zabil 20 členů posádek. Byl to ten nejhorší mechanik, jakého Luftwaffe kdy měla.

Byl jsem se v noci vychcat….. Teda řeknu vám,lžička ve dřezu je horší než protivítr! 

Sex po telefónu:
Ona: “A teď si pomaličká sundávám podvazkový pás”.
“A teď punčochu.”
“A teď pomaloučku druhů punčochu.”
“A teď třetí …”
On: “No proboha, to si z Černobylu??”
Ona: “Ne, z Prahy, ale netopí mi tady.”

A pár tweetů od Dojnice:

• V síti #metoo uvízl i Bill Clinton. U něj je ovšem polehčující okolnost, že má doma Clintonovou.
• Blbý je, když máte zmatek v zájmenech. To pak říkáte „Pusťte nás na ně“ a přitom myslíte „Pusťte nás k sobě.“
• Tak sovětská invaze byla internacionální pomoc, která nás zachránila před západní agresí. Jsem mírný člověk, ale zas mám po čase chuť někomu prokopnout prdel.
• Rozhořel se spor, zda nové kelímky Starbucks jsou gay friendly. Po jejich prozkoumaní musím kontrastovat, že nejsou, protože nemají zezadu dírku!
• Tak ta nová žádost je prý kampaň a účelovka. Přiznám se – už se mi stýskalo.
• Mandátový a imunitní výbor bude mít hned po ustavení práci. Bude projednávat zbavení imunity poslanců Babiše a Faltýnka a zbavení příčetnosti poslance Hlavatého.
• Pro každýho milovníka muziky je rozpad nějaký kapely smutná zpráva. Ale nejvíc mě zasáhlo, když se rozpadl Michael Jackson.
• Umím si představit v tomhle případě to „in dubio pro reo“, protože vlastně každý, kdo vstupuje do kadeřnictví, je nečesaný.
• Jednání o vládě v Německu ztroskotala. A takhle to končí, když na partnery nemáte složky.
• K ustavující schůzi Poslanecké sněmovny se vyjádřila i známá televizní věštkyně paní Jolanda: „Tady vidim velký špatný.“
• Odpoledne jsme hráli s klukama Černého Petra. A pak mě napadlo… je vůbec tahle hra ještě dneska povolená?
• Tři věci jsou jisté: daně, smrt a Vojtěch Filip u Moravce.
• Tohle je opravdové vyrovnání s minulostí: Státní bezpečnost, prostřednictvím designovaného premiéra, uctila odkaz studentů, které nechala zmlátit.

DOMINIK LANDSMAN

Vánoce klepou na dveře a k tomu patří i předvánoční tradice. Jedna z mých předvánočních tradic je, že jdu s manželkou a její mámou nakupovat vánoční ozdoby, kýče, nesmysly a předražené blyštivé cetky. 

Je to taková obří hala na konci města, kde prodávají rovněž i kytky, ručně šité dečky a různé dekorace. Je to přesně ten typ obchodu, ze kterého sálá estrogen na sto metrů a pokud se k němu byť jen přiblížíte, začnete menstruovat a posílat samovolně hlasy do Tvoje tvář má známy hlas. 

U vchodu je takový kontejner, kam muži před vstupem odkládají svá varlata. Hned za vstupem začíná sekce třpytivých kravin. Abyste se dostali ven, musíte projít všechny sekce, protože vás zpět už fotobuňka nepustí. Po sekci třpytivých kravin musíte projít oddělením infantilních píčovin, dále potom chodbičkou kýče, abyste někdy v polovině vstoupili do předsálí ručně dělaných svíček. No potom už na vás čeká oddělení vánočních nezbytností jako jsou třeba malé parohy sobů, ozdoby na stromek, figurky zhmotnělé něhy a podobně. 

Jako kdybych chtěl, tak tam nemusím. Prostě bych řekl Nataše, že tam nejedu a bylo by. Až takové já mám doma slovo. Nechtěl jsem ji ale moc dráždit, protože tady asi všichni víme, že bych stejně jel a smířil jsem se s osudem.
„Jak to, že Čeněk nemusí jet?“ Ukázal jsem před odjezdem na to nebohé dítě s plánem, stáhnout ho s sebou. Když já, tak on taky. Budeme trpět celá rodina.

„On nejede. Za chvíli přijde druhá babička a vezme ho na výstavu hraček,“ vysvětlila Nataša. Jak rád bych jel na výstavu hraček. Klidně bych se tam někde v rohu zašil s kostičkama a celý den s nimi o sebe mlátil a křičel u toho: „Bác, bác, bác..“ Nicméně museli jsme jet kupovat tu výzdobu. 

Už na parkovišti před halou jsem si všimnul, že v některých zaparkovaných autech posedávají muži. Zřejmě se jim podařilo se z toho vyvlíknout a jejich polovičky jim dovolily zůstat v autě. Jenom jim pootevřely okénko, aby se jim lépe dýchalo a daly jim tam něco na hraní. 

Jak já jsem jim záviděl. 

„Chyťte ho, ať nezdrhne,“ křičela jakási žena, která vyběhla z haly s náručí malých keramických trpaslíků a sobů a pronásledovala zoufalého muže, který se snažil uniknout. Vypadalo to na zloděje, ale vše bylo jinak. 

„Já už na to nemám. Klidně se rozvedu. Tohle se nedá zvládnout, já s nakupováním končím“ zoufal si prchající muž, který nabral směr les, kde hodlal zřejmě v klidu dožít. Bylo jasné, že nákup vánočních kravin letos nezvládnul. Pro mě to byla taková menší vize budoucnosti. 

A pak jsme vešli i my. Sekce třpytivých kravin mohla začít. 

„Hele Nat, podívej se na tohle. Tyhlety zdobený věnečky má Věra v práci na stole,“ ukázala tchyně na nějaký malý věnečky z roští ozdobený flitrama, tedy třetí nejzbytečnější věc na světě hned po lapači snů a strašilkách.

„Ty jsou boží, viď?“ vzala tu jednu věc Nataša do ruky o obrátila se s tím na mě, asi abych dal najevo, že ještě žiju, nebo nevím. 

„Naprosto dechberoucí,“ snažil jsem se vykouzlit na tváři úsměv. Mám totiž naučené, že pokud se při nakupování tvářím jako česnek, jsem nepříjemný a neobohacuju svým pozitivním přístupem sváteční atmosféru, v dohledné době nebude sex. 

Po půl hodině, kdy jsme pořád ještě setrvávali v sekci třpytivých kravin, kde zřejmě chtěla tchyně zrekonstruovat pracovní stůl tý infantilní krávy Věry z práce (vůbec nevím, kdo je ta Věra, ale cítím k ní upřímnou nenávist), jsem byl stále více a více přesvědčený, že se konce nemůžu dožít. 

Po dalších několika minutách jsme minuli muže, která mlátil hlavou o zeď a křičel, že chce už domů a došli jsme do další sekce, tedy k infantilním píčovinám. 

Tam toho bylo spousta a všechno se buď třpytilo a nebo to bylo nějakým zvráceným způsobem pozitivní. Prostě to tu všechno bylo víc než buzna. 

Tchyně si vybrala asi metrový stříbrný jehlan, který byl poset malými barevnými kamínky. Když jsem se ji zeptal, k čemu, to je, tak mi odvětila, že je to hezký. Panečku to je super účel. 

Už už jsem se nadechoval, že k tomu jehlanu tchyni něco řeknu, když tu mi vrazila Nataša do ruky další, ten samý jehlan, že ho bereme taky. No vida. Máme metrový stříbrný jehlan. Kdo by to byl řekl? Konečně se na nás usmálo štěstí. S metrovým jehlanem teď bude už všechno lepší. 

Nicméně mohlo být hůř. Všiml jsem si mátožných a ploužících se mužů kolem mě, kteří třímali i mnohem větší nesmysly. Byl tam pán, který měl v náručí keramického jelena v životní velikosti a v očích odevzdaný výraz. Zlatej metrovej jehlan. Zlatej. Mohl jsem dopadnout o dost hůř.

Podle mě by se měl v budově pohybovat nějaký psycholog, který by si se zlomenými muži promluvil a povzbudil je v této těžké době. 

S dvěma jehlany (nesl jsem i tchynin jehlan, protože ta měla plné ruce korálkových zvířátek a rozverných ozdobiček na lustr) jsem kráčel za nimi a tušil, že to je teprve začátek. 

V sekci svíček Nataša zjistila, že asi za kilo si můžeme všichni zkusit svíčku vyrobit. Napadlo mě, jestli bych byl schopen si těmi jehlany probodnout hlavu, abych měl pokoj, ale to by nebylo asi moc Vánoční.

A tak jsem si milé děti, vyráběl svíčku. Je mi 32 let, jsem muž, heterosexuál, otec, bývalý sportovec, mám rád válečné filmy a ve volném čase rybařím. No a teď jsem si vyráběl svíčku. Pravděpodobně na hrob. 

Pokud si přečtete stanovy českého svazu homosexuálů, tak tam je jasně napsáno, že pokud bude muž přistižen, jak si sám vyrábí svíčku, bude ze svazu homosexuálů vyloučen, neboť vyrábění si svíček je příliš buzna i pro homosexuály. 

No, tak jsme si všichni vyrobili hezkou svíčku a šlo se dál. Konečně jsme dorazili do sekce vánočních ozdobiček. Tam jsme byly asi hodinu, nebo den, nebo rok. To těžko říct, protože v sekci vánočních ozdobiček ubíhá čas jinak.

Zde jsem projevil vůli mít na stromečku červené ozdoby. Nataša mi prozradila, že jsem ťuňta a že tomu nerozumím, protože když máme stříbrné, musíme k ním koupit …. (teď nevím, co řekla za barvu. V životě jsem o té barvě neslyšel a slyšet už nechci. Název té barvy mi způsobuje fyzickou bolest) a tím mé zapojení do nákupů skončilo. Stál jsem tam se dvěma metrovými jehlany, zfušovanou svíčkou ze včelího vosku, nuceně se pitomě usmíval, kýval hlavou a sem tam pronesl: „Ano, miláčku. Je to hezké. To musíme mít doma. Ještě že tě mám. Ty víš, co je hezké.“

Ač na konci svých sil, pořád jsem jel podle strategie, chovej se hezky, dělej, že tě to zajímá a potom bude sex.

V té hale se děly ještě další věci. Zlé věci. Temné věci. Ale vzpomínka na ně, mi přivádí trauma, takže je přeskočíme. Nakonec jsem to přežil, s jehlany, svíčkou, ozdobami na stromek, ozdobami pod stromek, ozdobami vedle stromku a ozdobami jen tak pro dobrou náladu jsme konečně opustili areál. 

„Byl jsi statečný. Zvládl jsi to.“ Pochválila mě Nataša při odjezdu a já věděl, že jsem udělal dojem. 

Vyhodili jsme tchyni doma (to vyhodili zní strašně. Vysadili jsme ji u ní doma) a jeli domů

„Ještě se cestou zastavíme v drogerii. Musím si koupit tampony. Doma nám (nám?) dochází a já jsem to dostala,“ pronesla Nataša jako by se nic nechumelilo. 

Takže milé děti jehlan, svíčka, tuny ozdobiček a ztracený půl dne života. To je všechno. To je celá má odměna za to, že jsem přetrpěl nákup vánočních nesmyslů. Žádný štrejchnutí nebude. Svět je děsně smutné místo. Vánoce jsou debil.

Autor: Dominik Landsman

EMA

Ten pocit hrdosti, když měsíční práci zvládnete během jediného dne.
Ano, už jsem snědl celý adventní kalendář.

Přeplněná tramvaj. Slečně se cosi nezdá, a proto se otočí a zeptá se pána stojícího za ní: „Pane, vy se mnou souložíte zezadu?“
A ten chlap na to: „No souložím, no, a co má jako bejt?“
„No nic, já se jen zeptala.“

Mé drahé přítelkyni. Během minulého roku jsem se snažil se s tebou milovat 365x. Uspěl jsem 36x, což je průměrně jednou za 10 dní.Toto je seznam důvodu, kvůli nimž jsem neuspěl častěji:
54x bylo čisté povlečení
17x bylo moc pozdě
49x jsi byla moc unavená
20x bylo příliš horko
15x jsi předstírala,že spíš
22x tě bolela hlava
17x jsi se bála, že by se mohlo vzbudit dítě
16x tě všechno bolelo
12x to nebyla ta vhodná doba v měsíci
19x jsi musela brzo vstávat
9x jsi na to nemela náladu
7x jsi byla spálená ze sluníčka
6x jsi se dívala dlouho na televizi
5x sis nechtěla rozcuchat svůj nový účes
3x jsi říkala, že by nás slyšeli sousedi
9x jsi říkala, že by nás slyšela tvoje matka

Z těch 36 úspěšných pokusů nebyla tato činnost uspokojivá ve 26 případech, protože:
6x jsi tam jen tak ležela
8x jsi mi připomněla, že na stropě je prasklina
4x jsi mi řekla, ať si pospíším a skončím to
7x jsem tě musel vzbudit, abych ti řekl, že jsem skončil
1x jsem se lekl, že jsem ti ublížil, protože jsem ucítil, jak jsi se pohnula

Odpověď od přítelkyně:
Mému drahému příteli. Obávám se, že jsi to trochu popletl(pomotal). Toto jsou důvody, proč jsi nedostal více:
5x jsi přišel domu opilý a snažil ses ojet kočku
36x jsi domu nepřišel vůbec
21x ses neudělal
33x ses udělal příliš brzy
19x jsi změknul dřív, než ses dostal dovnitř
38x jsi dlouho pracoval
10x jsi dostal křeč do palce u nohy
29x jsi musel brzo vstávat, protože jsi šel hrát golf
2x ses popral a někdo ti nakopl koule
4x sis ho přiskřípl do zipu
3x jsi byl nachlazený a teklo ti z nosu
2x jsi měl třísku v prstu
20x jsi ztratil chuť potom, cos na to celý den myslel
6x ses udělal v pyžamu, zatímco jsi četl porno knížku
98x jsi nemel čas, protože jsi sledoval v televizi fotbal, baseball apod.

V těch případech, kdy jsme to dali dohromady, jsem nehybně ležela, protože ses netrefil a dělal jsi to do prostěradla.Nemluvila jsem o prasklině ve stropě, co jsem říkala, bylo: Chtěl bys mě raději na
zádech nebo v kleče? Když jsi mě cítil se pohnout, bylo to proto, že sis uprdnul a já jsem se snažila dýchat…

Sedí chlapi v hospodě, každý má v sobě pár piv a po třech velkých fernetech a jak už to bývá, přišla řeč na ženské. A tak se začali dohadovat,čí manželka má větší prdel.
1. “Chlapi,já musím mý starý kupovat dva lístky,když jdeme do kina.”
2. “Já jsem musel doma předělat všechny dveře na dvoukřídlové.”
3. “A tož ta moja má krásné modré oči.”
“No a co dál?”
“No to ostatní je prdel.”

Vlečou se dva židé po poušti a jsou tak vysílení a žízniví, že se jim podlamují nohy. Jeden řekne:
“Mít tak pět beden sodovek…“
A druhý na to:
“Hm, to by byl zisk!“

Přijde policajt do prodejny s elektronikou reklamovat televizi a povídá:
„Divám se takhle na tu bednu, škrábu se při tom hřebíkem v uchu a najednou prsk a nejde zvuk.“

Policajt zastaví podnapilého řidiče:
„Jste ochotný podrobit se zkoušce na alkohol?“
„Jasně a v jaký hospodě?“

Lékař pacientce: Tak se svlékněte a lehněte si.
Pacientka: Ježišmarjá, to mi nemůžete dát nejdřív aspoň pusu?

„Jean, prší ještě?“
„Ano pane.“
„Tak to půjdu s rybičkami na procházku.“

Provází lord své hosty po zámku a povídá:
„To je Modrý salonek, to je čajový salonek, to je ložnice mé ženy…“
Jeden z hostu se zeptá: „Co tam dělá vaše žena s tím gentlemanem?“
„To je soulož, neznáte? Velmi příjemné…“

A pár tweetů od Dojnice:

• Informace, že mikrovlnné trouby byly pro svou škodlivost zakázány už v Sovětském svazu, se nezakládají na pravdě. Ve skutečnosti jen nebyly k sehnání.
• Co Ortel… to že skupina Kryštof je až čtvrtá je nějaká protivládní provokace!
• Vypadá to, že Český slavík už se začíná blížit svou pověstí Nobelově ceně za mír.
• Pane doktore, mám o něj strach, pořád blouzní. A jak se to projevuje, milostivá? No, ráno vykřikuje „To vy jste mě stvořili, zkorumpovaná pravice“ a večer „Pane Fialo, vyzývám vás, pojďte s námi makať!“
• Roman Janoušek nenastoupil zpět do vězení. Je hospitalizován v loděnici v Zadaru.
• Demokratický senátor Al Franken je dalším politikem obviněným ze sexuálního obtěžování, neboť objímal 4 ženy. Rozumím té frustraci… někdo vás objímá, navnadí a pak ani nepřefikne.
• Podle předsedy sněmovny Vondráčka nebyl Petr Fiala zvolen proto, že je kontroverzní postava. Pravda, pár škraloupů má… žádný dotace neukradl, korunový dluhopisy nevydal a ani Grosse nepásl.
• Kajínek si buduje značku, nechal si vyrobit bonbóny. No nevím, já to spíš vidím jako slušný brand pro nože, tlumiče a pistole než pro bonbóny.
• Jestli je Horáček opravdu hráč, tak si vsadil na Topolánka.
• Obvykle chodí Mikuláš, čert a anděl, jen letos přijde Babiš, Filip a Okamura.

EMA

Chlubí se děti:
“Můj táta má domácí kino.”
“Moje máma taky.”
“Můj táta má digitální kameru.”
“Moje máma taky.”
“Můj táta má šulinka.”
“Moje máma taky.”
“To nemůže. Maminky šulinka nemají,mají pipinku!”
“Tu má taky. Šulinka má v šuplíku.”

První sníh ochromil metropoli – kalamita v Praze krok za krokem:
Hlavní město dnes ráno pohřbily závaly sněhu. Stav je mimořádně kritický, meteorologové napočítali dva milimetry a hrozí, že další dva mají ještě napadnout.
1) PRIMÁTORKA SVOLALA KRIZOVÝ ŠTÁB SLOŽENÝ Z KRKONOŠSKÝCH ODBORNÍKŮ NA SNÍH.
2) SILNIČÁŘI ODMÍTAJÍ VYJET, PROTOŽE TO KLOUŽE.
3) FAMU VYHLÁSILA UHELNÉ PRÁZDNINY.
4) V PODOLÍ SE BRUSLAŘI CHYSTAJÍ NA TO, ŽE ZAMRZNE VLTAVA.
5) NADŠENCI VYJÍŽDĚJÍ NA PETŘÍN S LYŽEMI.
6) TUNEL BLANKA BYL UZAVŘEN, PROTOŽE ELEKTROINSTALACE NENÍ PROJEKTOVÁNA NA MRAZY KOLEM NULY.
7) MĚSTŠTÍ POLICISTÉ V HORNÍCH POČERNICÍCH VYFASOVALI SNĚŽNICE A PSÍ SPŘEŽENÍ.
8 ) V DEJVICÍCH ZAMRZÁ VODA. PŘESTO STÁLE PÁCHNE.
9) TELEVIZE NOVA ODVYSÍLALA REPORTÁŽ O PANÍ, KTERÁ UKLOUZLA NA CHODNÍKU A NEŠŤASTNOU NÁHODOU SE JÍ NIC NESTALO.
10) VYJELY SPECIÁLNÍ SNĚŽNÉ TRAMVAJE.
11) ZE ŠUMAVY POSÍLAJÍ DO HLAVNÍHO MĚSTA HUMANITÁRNÍ POMOC.
12) OBCHODNÍ CENTRUM PALLADIUM URYCHLENĚ VYHLAŠUJE VÁNOCE, PROTOŽE SNÍH UŽ BY SE NEMUSEL VRÁTIT. VZÁPĚTÍ ZAHAJUJE LEDNOVÉ SLEVY.
13) ŽIŽKOV HLÁSÍ ČTVRTÝ STUPEŇ LAVINOVÉHO NEBEZPEČÍ.
14) VĚZNI NA RUZYNI VYFASOVALI LOPATY, ABY MOHLI PROKOPAT TUNEL NA HLAVNÍCH KOMUNIKACÍCH Z CENTRA.
15) MARTIN KONVIČKA VARUJE PŘED HROMADNOU MIGRACÍ ESKYMÁKŮ A ZAKLÁDÁ HNUTÍ ARKTIDU V ČR NECHCEME.
16) DESÍTKY LIDÍ, DEZORIENTOVANÝCH SNĚHOVOU BOUŘÍ, UVÍZLY UPROSTŘED LETENSKÝCH PLÁNÍ A NEZNAJÍCE SMĚRU, POMALU HYNOU.
17) ZÁKLADNÍ ŠKOLY POUŠTĚJÍ DĚTEM NAUČNÝ FILM PŘEŽÍT.
18) HIPSTEŘI V HOLEŠOVICÍCH VYTAHUJÍ KOŠILE S KRÁTKÝM RUKÁVEM, PROTOŽE JE TEĎ NIKDO JINÝ NOSIT NEBUDE.

Drazí Fb přátelé, mám na vás dotaz. Týká se to alkoholu za volantem.
Včera jsme měli …..večírek… a k večeři jsem vypil 6 piv (0.5L) a k dezertu jsem si dal ještě 5 až 6 vodek. Proto jsem se rozhodl nechat auto u restaurace v Karviné a odjel jsem domů autobusem. Po cestě jsem si všiml policejní hlídky jak staví a pokutují ostatní auta, ale autobus nechali projet. Takže jsem se domů dostal bezpečně a bez stresu. To mě skutečně překvapilo. A teď můj dotaz. Autobus mi stojí za barákem a nevíte jak bych ho mohl nenápadně vrátit?

Jsem přesvědčen o tom, že každý rodič ve skrytu duše doufá, že jeho dítě je nějak výjimečné. Že to je skrytý génius. Systematicky hledá na dítěti nějaké přednosti, které si posléze zveličí a dává jim větší váhu, než by si zasloužily.
„Mámo, podívej, tady náš Vojtíšek, kterému je teprve pět let, si sám na záchodě utřel zadek. Volej Nasa. Volej mensu. Volej Novu. Někoho volej proboha, tohle bude zlom v dějinách celého lidstva. Ten kluk to dotáhne daleko…“
Objektivně je potřeba některé věci nepřeceňovat: „Miláčku Anička už dvě hodiny sedí na zemi a mlátí hlavou do zdi a je zádumčivá. Jako opravdový génius. Je jen otázkou času, kdy objeví lék proti rakovině..“
Já jsem rodič jako každý jiný. I já jsem přesvědčen, že moje dítě je svým způsobem geniální.
To jsme nedávno s manželkou seděli na posteli a ona vytáhla nějaký časopis, kde byl článek o geniálních dětech. Respektive, jak geniální děti rozeznat.
„Geniální dítě málo spí. To souhlasí,“ přitakali jsme si oba.
„Geniální dítě se pořád na něco vyptává. Zajímá se o svět, o dinosaury a podobně,“ v tu chvíli jsem si intuitivně poposedl, neboť jsem zrovna seděl na plastové figurce dinosaura, jejíž ocas se mi zabodl do zadku a s hřejivým pocitem, že máme doma génia, jsem vyloudil ve tváři ztrhaný, leč optimistický úsměv.
„Geniální dítě mívá svůj vlastní svět a občas může mít problémy s navazování vztahů s vrstevníky,“ To už jsem vykřikoval, že to je přesně náš syn. Malý génius.
„Brm, brm, bmr, jsem autobus,“ vytrhnul nás z rozjímání náš čtyřletý syn, který přiběhnul do ložnice nahatý se slipama navlečenýma na hlavě a byl autobus. Nevím, proč měl jako autobus navlečené slipy na hlavě, ale dobře no. Posléze se rozeběhl a narazil hlavou do zdi, jakože bouračka, upadl na zem a pak řval, že ho bolí hlava.
Inu, tolik k malému géniovi. Občas je dobré být nohama na zemi.

 
„POLICIE. OTEVŘETE!!!“
„My jsme si neobjednávali policii, ale prostitutky!!!“
„VOLALI NÁS SOUSEDI!“
„Tak ať si s vámi zašukají sousedi.“

 
Pětaosmdesátiletá Selma Feinsteinová šla na rande naslepo s devadesátiletým Morrisem Sapirmanem. Když se Selma vrátila domů, vypadala rozrušeně.
„Co se stalo, Mamá?“ zeptala se jí dcera.
„Musel jsem dát Morrisovi třikrát facku!“
„Proboha! To se choval tak nevhodně?“
„Ne,“ odpověděla Selma, „myslela jsem, že umřel.“

A pár tweetů od Dojnice:

• Sobotka poslal demisi na Hrad poštou a pošta ji doručila včas, takže demise bude časem vystavena v pelhřimovském muzeu rekordů a kuriozit.
• Koukám na reportáž o novém systému parkování v Brně, které připravuje Hollan & spol. Podle mě je to Brno nějaký gigantický experiment mimozemské civilizace, jinak to není možný.
• Na tý historce s Ondráčkem mě nejvíc zaujalo, že jako člen KSČM má prověrku NBÚ. Twl, to jako fakt?
• Moje víra v nadpřirozené bytosti právě dostala dost velkou trhlinu. Slyším Mikuláše, jak říká čertovi: „Ty vole, musím se jít někam vysrat.“
• Kováčik říkal, že komunisti nikdy nikoho nekádrovali. No to budu muset rychle běžet na hřbitov říct dědečkovi, že to byl omyl, jako ho po únoru vyhodili z VŠ pro buržoazní původ!
• Komunisté trvají na nominaci Ondráčka. Osvědčil požadovanou odbornost, zejména dobrou práci s pendrekem.
• Němci budou platit žadatelům, kteří nemají na azyl nárok, příspěvek na dobrovolný návrat. Nevíte, kdy mi jede rychlík do Drážďan?
• Snad se lidstvo jednou dozví odpovědi na největší záhady. Kdo postavil pyramidy? Je na jiných planetách život? Kdo nakecal Jaromíru Soukupovi, že je moderátor?

RED HOOK

Ještě se vrátím ke jmenování pana Babiše českým premiérem. Ona je to docela zásadní událost, protože premiéra nám poprvé bude dělat ekonomický imigrant deportovaný z Horních Uher. (Slovenští bratři prominou.)

Vážnost chvíle cítí i pan prezident, který pana Babiše přirovnal k topolu černému vlašskému (Populus nigra var. Italica), znamenitě čnícímu nad povadlým bojínkem lučním (Phleum pratense), což jsme my všichni. Pan prezident je samozřejmě taky topol jak kráva. Myslím tím že je urostlý.

Urostlý topol má tu vlastnost, že přitahuje nepřejícné blesky, tedy do něj co chvíli uhodí. Pan prezident vzpomenul, že do něj v pěti letech uhodil Flash Gordon, a že od té doby na sobě cítí jisté anomálie, díky kterým se navenek neznalému jeví jako zkalený mimoň. Opak je samozřejmě pravdou.

Pan nový premiér panu prezidentovi poděkoval a řekl, že ještě dnes začne makat. Pak mu předal odznak Tater. Nízkých Tater, jelikož Vysoké by se tloukly s páně prezidentovou majestátností.

Jsem si všiml, že náš nový pan premiér neustále používá slovo „makat“. Nejdřív mne napadlo, že je to kvůli tomu, že moc jiných českých slov nezná. Pak jsem ale přišel na to, že náš nový pan premiér slovo „makat“ používá jako synonymum. Tedy slovo souznačné. Že jím vyjadřuje kde co.

My od Hooka jsme zjistili, že je to docela srozumitelné. Že je poznat, o co panu novému premiérovi jde.

Příklad:

Ráno jsem vstal, protáhl se, udělal kočičí hřbet a odběhl se vymakat.
Makal jsem, až se mi orosily bifokály.
Pak jsem uvařil topinky, zalil je brynzou a běžel makat ještě jednou.
Brynza byla z jižního svahu Chopku, tedy jsem s přestávkama makal celý den.
Což nestačilo.
Nastavil jsem kus noci a makal dál.
Makat jsem přestal až k ránu, protože se budili sousedi.
Mi to ale nevadí, protože makám pro vás.
Pro svůj lid.
A budu pro vás makat den co den.
Mám indiánské jméno.
Jsem „Ten, co maká“.

Mno.

Tak já nevím. Jsem lehce rozpačit.

Tačvúd s Gekonem se mě ráno ptali, jestli jsem někdy v životě makal. Jsem jim řekl, že těžce přestřelili.
Jsou schovaní pod peřinou doteď.

Dnes bude pošmourno, což je mi jedno, protože jdu na pivo a k tomu kdovíjaký počasí nepotřebuju.

To je zatím vše.

ZDROJ: Zelený Škraloup