MARTIN KUNŠTEK

• Martin Kunštek

EMA

Rabbi Bulvon se zajímá o letní mládežnický tábor, jestlipak budou odděleny tábory dívek a chlapců.
“Jsou bez starosti, rabbi,” povídá vedoucí tábora,” Na jedné straně je tábor chlapců a o kus dál, skoro na druhém konci, je tábor dívek. Mezi nimi je dokonce les…”
Rabbi Bulvon si promne vous a vece:” Právě ten les mne znepokojuje.”

Ženská u doktora. Pane doktore já mám deprese. Paní, deprese může mít jen anglická královna, vy máte plnou hlavu píčovin..

Věčný sen lidstva – cesta rakety s lidskou posádkou na Mars – je konečně tu! Na palubu byli vybráni ti nejlepší kosmonauti z celého světa: Jeden Američan, jeden Japonec a jeden Rus. Každý z nich má povoleno s sebou vzít náklad o váze do 100 kilogramů. Američan si s sebou vezme manželku, aby mu nebylo smutno. Japonec si vezme hromadu učebnic němčiny, aby se nenudil a něčemu se přiučil. Rus si vezme 100 kg cigaret. Uplynou dva roky a kosmická loď se vrací zpět na Zemi. U přistávací dráhy čekají davy lidí a nemohou se dočkat, až posádka sdělí zážitky z cesty. První vystoupí americký pár. Jsou šťastní, usmívají se a v náručí drží dvě krásné zdravé děti. Poté vystoupí Japonec a ihned začne dávat rozhovory německy mluvící televizi krásně plynnou němčinou. Nakonec vystoupí Rus. Nervózně klepe prsty, vztekle kmitá očima po lidech a ječí: „Kdo mi, sakra, před cestou ukradl z kapsy zapalovač???“

Covid způsobil další těžkou ránu pro české Vánoce. V pondělí dopoledne vyšel Ježíškovi pozitivní test a hygiena jej poslala do karantény. Pokud bude Ježíšek i nadále pozitivní, je možné, že se mu karanténa prodlouží, a on tak nestihne Štědrý Večer.

„Bohužel jsme obdrželi informace, že Ježíšek je ode dneška v karanténě. Jelikož se jedná o osobu, která se pohybuje mezi lidmi, musí v karanténě setrvat čtrnáct dnů. Z toho důvodu je jeho agenda na Štědrý den sice zatím neohrožená, ale my se musíme připravit na to, že jeho test po ukončení karantény vyjde znovu pozitivně. V takovém případě by se vrátil Ježíšek zpět do karantény, a neměl by tak kdo rozdávat dárky.

My se na tuto situaci připravujeme a začínáme jednat o možné výpomoci ze strany dědy Mráze a Santa Clause,“ ujišťoval dosluhující premiér Babiš na tiskové konferenci.

„Pan Ježíšek má zatím mírný průběh. Jelikož je i přes svou mladickou vizáž v rizikové skupině seniorů, přeci jenom je přes dva tisíce let starý, před několika dny podstoupil třetí dávku očkování, takže tam není pravděpodobné, že by u něho nemoc nějak výrazně propukla. Na druhou stranu prostě do karantény musí, protože ten vir šířit může a my si nesmíme dovolit superpřenašeče, který v jeden den navštíví úplně všechny domácnosti. To by byl malér. Ježíšek proto bude testován několikrát a karanténa mu bude ukončena, až několik testů po sobě potvrdí, že ten vir v sobě vůbec nemá a že není infekční,“ vysvětlil premiér.

„Možné narušení Štědrého dne jsme se rozhodli řešit souběžnými jednáními s dědou Mrázem a Santa Clausem. S dědou Mrázem jedná Hrad, protože tam ty vazby na Rusko jsou historicky mnohem lepší. Se Santou Clausem jedná vláda a musím říci, že byť jsme v začátku, vypadá to slibně,“ mnul si Andrej Babiš ruce.

„U Santy Clause nám hraje do karet hlavně to, že ve spojených státech roznáší dárky přes noc. To u nás se dárky nadělují po večeři, takže plán je takový, že by přes den roznášel dárky u nás a navečer by se přesunul zpět do Spojených států,“ nastínil plán premiér.

„Určitě se vynasnažíme splnit všechny požadavky Santy Clause, ale vyjednávání je zatím na začátku. Nevím, jak zajistíme soby, protože těmi vláda nedisponuje a obvolané zoologické zahrady nám je pro tento účel odmítají zapůjčit s tím, že ti jejich neumí létat.

Sáně někde seženeme, to je to nejmenší, ale určitě se budeme snažit vyjednat i cenu za amortizaci vlastního Santova spřežení. Přepravu zajistíme a soby můžeme ustájit například na Čapím hnízdě.“

Není třeba vyšilovat, jestli další PCR test vyjde u Ježíška negativní. Vánoce budou tak jako tak. Možná jenom trochu víc po americku, ale to je v posledních letech u nás naprosto běžné.

A pár tweetů od Dojnice:

• Jana Maláčová 62 hlasů z 230. To asi před tím pouštěla delegátům Hustou dvojku?
• Ústava je na straně Miloše Zemana, když nechce jmenovat ministra a byla i na straně Vratislava Mynáře, když chtěl, aby rozhodčí pískali rovinu.
• Asi nejbizarnější výrazy pro sex, který přede mnou někdo někdo vyslovil, byly “mít spolu chvilku” a “udělat si pohodlí.”
• Kandidát na ministra Zdeněk Nekula nedorazí za prezidentem, protože měl pozitivní test na covid. Je to smělá myšlenka, ale věřím, že lidstvo jednou pokročí a vyvine nějaký zařízení, který by umělo přenášet obraz a zvuk na dálku.
• Už se těším, až předvánoční shon skončí a vystřídá ho taková ta pohoda po Štědrém dnu, kdy všichni jen ležíme u televize, kde běží Anděl na horách a S tebou mě baví svět a je nám těžko z majonézy a ze smaženin.
• Řeší se nějaký vystřižený gay polibek z filmu, ale všem uniká to hlavní: Tři oříšky pro Popelku jsou demonstrací sexismu, kdy princ odmítá dívky, protože jsou moc staré, tlusté nebo mají velkou nohu.

EMA

“Jak je možné, že meteorolog nedokáže určit počasí na příští týden, ale klimatolog ví, že za 30 let bude o 2°C víc?
Protože klimatolog ví, že čím vyšší teplota, tím vyšší granty.”

Počítač: Zadejte heslo!
Uživatel: jablko
Počítač: Litujeme, heslo musí obsahovat minimálně 8 znaků!
Uživatel: cervene jablko
Počítač: Litujeme, heslo nesmí obsahovat prázdný znak nebo-li mezeru.
Uživatel: cervenejablko
Počítač: Litujeme, heslo musí obsahovat min. 1 číslici!
Uživatel: 1cervenejablko
Počítač: Litujeme, heslo musí obsahovat min. jedno velké písmeno!
Uživatel: 1POSRANEcervenejablko
Počítač: Litujeme, heslo nesmí obsahovat více velkých písmen za sebou!
Uživatel: 1ZasraneCerveneJablko,AneserMěUž!
Počítač: Litujeme, heslo nesmí obsahovat diakritiku!
Uživatel: 1ZasraneZhnileCerveneJablkoAzdechniJakAniToNeprijmes!
Počítač: Litujeme, toto heslo je už obsazené!

Ach ten předvánoční čas. Čas lásky, pohody a klidu. Čas, kdy se plní sny a kdy se stávají zázraky.
Já teda nevím, ale mně ty Vánoce zase tak super nepřijdou.
Tak za prvé tu máme dárky. Tu chorobnou obsesi toho, že na Vánoce musí prostor pod stromkem dárky doslova přetékat. Je to stresující.
Chápu, že se dárky řeší pro děti. To je v pohodě, ale dospělí?
Já jsem po dlouhé námaze vymyslel, co dám manželce. Měl jsem z toho radost až do té doby, kdy mi oznámila, že má pro mě tři dárky. V ten moment mě polil studený pot. Já ji dám jeden dárek a ona mě rovnou tři. To bude na štědrý večer mrzení, až si rozbalí ten fušersky zabalený teflonový hrnec a pak už nic, zatímco já se budu hřát na výslunní se třemi dárky. To zavání tichou domácností, výčitkami, že ji nemiluju, manželskou poradnou, rozvodem a podobně.
S vypětím všech sil, jsem sehnal další tři dárky, aby mi ona posléze oznámila, že má pro mě další dva dárky a mě ty vole z toho už jebne, protože musím zase skóre minimálně dorovnat a já už fakt nemám kde brát. Na Vánocích je nejhorší, že si člověk jedním vrzem vystřílí dárky pro ženu k narozeninám, svátku, Valentýnu a tak. Prostě za jeden den dostane dárky, které jsem mohl postupně dávat minimálně dva roky.
Pak tu samozřejmě máme rodiče i babičky, co mi pořád volají a ptají se, co bych chtěl od Ježíška. Já boha jeho nevím. Když něco chci, tak si to koupím sám. Několikrát týdně mi pořád někdo volá a ptá se mě, co bych chtěl. Nic. Dejte mi pokoj.
Pak tu je předvánoční úklid. Proč? Proč je nutný předvánoční úklid? Žijeme jako dobytek po celý rok, tak proč na Vánoce něco měnit? Před více než dvěma tisíci lety se narodil Ježíš, tak já teď jako na oslavu musím hadříkem čistit žaluzie?
Jakmile je úklid hotový, tak se nesmí doma vůbec nic, protože je uklizeno.
„Můžu si nabrat polévku do talíře?“
„Ne, talíř je vánočně uklizen a vyleštěn. Naber si polévku do dlaní a jez ji nad dřezem. Stůl je taky vánočně uklizenej.“
Dále potom co bych vypíchnul tak je to, že u nás doma jedou už týden ve smyčce pohádky.
„To je přeci Vánoční,“ vysvětluje mi Nataša na můj dotaz, co má Princezna ze mlejna společného s Vánoci. Taky si očividně musíme nakoukat Tři Oříšky pro Popelku, aby, až to pojede na Štědrý den takzvaně naostro, abychom se neztráceli v ději, nebo nevím.
Všude doma potom máme Vánoční výzdobu. Tam, kde to šlo přidělat hřebíkem, tam jsou natlučený smrkový větve a nějaký hvězdy. Zbytek je na zemi.
Dopoledne, když jsem sám doma, mám za úkol vypouštět z klece králíka, aby si užila skotačení, ale musím prý dávat pozor, aby náhodou neokusovala nic z vánočních ozdob, protože by prý králík mohl umřít. Tady je zajímavost, že v běžné domácnosti je 568 věcí a předmětů, díky kterým může králík zemřít. O Vánocích je těch předmětů rovný tisíc. Co to je ty vole za zvíře? Bojím se na to zvíře sáhnout, aby neumřelo. I pouhý letmý pohled by ho mohl zmrzačit.
Předvánoční čas tak trávím tím, že buď chodím do fronty na poštu pro balíky anebo doma dohlížím na králíka, aby ten lumen něco nesežral a neumřel a při tom trnu, jestli žena nepřijde s tím, že pro mě má ještě jeden další dárek, protože to už fakt nevím, co bych dělal. Vánoce jsou debil!

A pár teetů od Dojnice:

• Nejhorší není umřít. Nejhorší je, že pak každá rajda, kterou jste měli jednou dvakrát v posteli, začne vykládat do novin, jak jste měli problém s erekcí nebo ušmudlaný slipy…
• Evropská komise chce do r. 2040 zakázat topit plynem. Uhlí nebude, plyn nebude, jádro nebude, tak snad aspoň bude pofukovat nějakej vlahej vítr…
• Posílám něco do Prahy, co tam do zítra nutně musí být, takže nakonec poštovní EMS zásilka za 170 Kč. Na poště byl TAKOVÝ Saigon, že příště bude rychlejší a stejně drahý sednout na vlak a dovézt to tam osobně…
• Pánové, brzo se ukáže, kdo je chlap a kdo je jen nějaká bábovka. Blíží se rozhodnutí, jestli se bude dělat bramborový salát podle vaší maminky nebo podle její maminky.
• Dodavatel elektřiny Microenergy zkrachoval. Jedním z jeho klientů byl m.j. Energetický regulační úřad, který tak spadl do režimu DPI. Co přijde příště? Ministerstvo financí si bude půjčovat na Zonky?

EMA

Poručík Mynář: „Mluvčí Ovčáček se k naší partě už nevrátí, protože se provinil proti řádům kanceláře prezidenta…“
Voňavka: „Akorát se vožral, pochcal a poblil…“
Mynář: „Kdyby se takto choval každý mluvčí, byla by naše kancelář za chvíli bez čeho? Byla by bez mluvčích. Tím by se ovšem oslabila naše akceschopnost. Musíme si uvědomit, že za hranicemi číhají imperialisti, kteří očekávají naše zakolísání. A každej mluvčí, kterej si vožere držku jim žene vodu na mlejn. Říkám vám po dobrym: neserte mě, soudruzi! Máte k tomu někdo něco?“

„Haló panáčku, šel si se mnou zafilipínkovat?“osloví povětrnice starého pana Kohna na nároží vykřičené ulice.
On jen zavrtí hlavou, s hořkým úsměvem jí podá bankovku a pomalu odchází.
„A za co jako?“ volá za ním prostětutka: „Dyk nic nebylo!“.
A pan Kohn jen přes rameno odtuší: „Za důvěru, děvče, za důvěru.“

Tu novou norskou Popelku, ve které se jen políbí dva muži, vynechám a počkám si až na další, kde už budou rovnou šukat slepici.

Chci se ostře vymezit proti pomluvám, které o mně kolují. Podle nich jsem se ožral jako prase, urážel kolemjdoucí, zeblil, co se dalo, obtěžoval taxikáře, nechal se za asistence Policie odvézt na záchytku a tam jsem při příjmu ani nepozdravil personál. Nic takového není pravda! Pozdravil jsem! A nahlas!

Médii o víkendu prolétla zpráva o opilém hradním mluvčím Jiřím Ovčáčkovi, kterak za to řádně vzal, odmítl v taxíku zaplatit a nakonec ho vezla sanitka do nemocnice. Na zbožného neduživého Jiřího, který ve volném čase spíš sedí rovně na židli, než že se někde opíjí, je toto chování velmi nezvyklé. Poté, co Ovčáček zveřejnil důvody, které ho ke všemu tomu vedly, začíná to do sebe pasovat.

V první řadě je potřeba říci, že nejsem žádný alkoholik, jenom jsem dělal svou práci. Jak jistě víte, pan prezident je chabrus na játra. Doktoři mu zakázali alkohol.

Ten filuta a rošťák v jednom má ale na Hradě po různu poschovávané lahve s alkoholem, takže je potřeba na to dohlídnout. Pan prezident si už nepamatuje, kde všude ty lahve nastrkal, takže je téměř nemožné je všechny najít a zlikvidovat.

Jelikož je pan prezident děsně zvídavý, tak na svém kolečkovém křesle jezdí po chodbách Hradu a šmejdí, kde se dá. Už několikrát se nám stalo, že si tak pan prezident šmejdil, když tu zpoza brnění vytáhl flašku Becherovky. Pan prezident radostí zatleskal a pak se do ní vrhl. Okamžitě jsem tak musel zasáhnout, flašku mu vytrhnout z ruky a na místě ji vypít, aby viděl, že už není. To se musí vypít před ním, jinak kdybyste ji někam odnesli, tak by ji pan prezident potom jel zase hledat,“ vysvětloval Jiří Ovčáček na tiskové konferenci, kterou svolal na požehnané nedělní odpoledne.

Celý zelený Jiří Ovčáček, který si po své životní kocovině během tiskové konference tu a tam jen trošičku odplivl do připraveného lavoru na řečnickém pultíku, vysvětloval, jak se on opít nechtěl a že to dělal pro pana prezidenta a vlastně pro celou Českou republiku.

„Já si myslím, že se zase tak moc nestalo. Vypil jsem na mé poměry dosti alkoholu, načež jsem spořádaně odjel taxíkem domů. Nebýt těch bulvárních hyen z Pražské kavárny, které vytrhly všechno z kontextu, příběh si přibarvily a fotky upravily, nebylo by na tom nic skandálního,“ rozčílil se Jiří Ovčáček na bulvár a Pražskou kavárnu, že celou aféru přikrášlila.

Taxikář, který Jiřího Ovčáčka vezl, však s přikrášlenou verzí naprosto souhlasí.

„Už jsem měl skoro padla, když tu jsem na ulici viděl na zemi hubeného mužíka. Ležel na zemi a byl očividně opilý. Zastavil jsem u krajnice a zeptal se ho, zda nepotřebuje někam odvézt. Hulákal na mě, ať mu vykouřím čuráka.

Ač byl agresivní a vulgární, nemohl jsem ho nechat ležet na zemi. Bylo pod nulou a jistě by pouze v saku a kravatě umrzl. Tak jsem ho naložil do taxíku.

Zeptal jsem se ho, kam ho mám odvézt. On řekl, že domů do Sovětského svazu, načež opakoval svou výzvu ohledně felace, pak se poblil, pomočil a na chvíli usnul. To jsem si fakt pomohl. Za dobrotu na žebrotu.

Když se mi tam vzadu i podělal a telefonem si volal gigola přímo ke mně na zadní sedadlo do taxíku, došla mi trpělivost a přivolal jsem policii.

Když přijela hlídka, muž jednoho z policistů pokousal, načež vyskočil na kapotu taxíku, sundal si kalhoty a vykřikoval, že je Batman. To už ale dostal obuškem do zátylku a Batman byl policií zpacifikován a odvezen na záchytku,“ vypověděl taxikář, který Ovčáčka toho večera vezl domů.

A pár tweetů od Dojnice:

• V zemích s nízkých rizikem zůstává už jenom Vatikán. Tím je prokázáno, že proti covidu pomáhá modlení a svěcená voda.
• Musím říct, že hláška chlapa, který odmítl uklízet se slovy že Ježíšek se taky narodil v chlévě, vůbec není špatná. Když si k tomu připočteme, že při pečení cukroví měla ona pod kůží 2,3 promile a on 1,45, tak to vypadá na docela poetickou domácnost.
• Hele, já vám nechci kopat do oblíbených hrdinů, ale všimli jste si, že se Vinnetou s Old Shatterhandem na tom Divokým Západě serou úplně do všeho?
• WHO zvolila raději název omikron a přeskočila při pojmenování mutace písmeno ksí, protože příliš připomíná anglický přepis jména čínského prezidenta Xi Jinping. Uvidíme, jestli budou stejně citliví kvůli nám, až dojde na Pana Tau.
• Když má e-shop u nějakého zboží napsáno “garance dodání do Vánoc,” ve skutečnosti budete 2 dny před Vánocema zoufale hledat, kde by se to ještě dalo na poslední chvíli sehnat někde jinde.

EMA

Dvě ženy z vesnice mají svatbu ve stejný den, a asi po roce se potkají a vyprávějí si. První říká:
„Můj muž je na mne tak hodný. K narozeninám mi koupil nádhernou brož s rubínem a diamantový náhrdelník.“
„To je ale hezké.“
„A k vánocům mi vybavil kompletně kuchyň.“
„To je ale hezké.“
„A k výročí svatby mi věnoval nejnovější model mercedesu.“
„To je ale hezké.“
„A co tvůj manžel, jaký je?“
„No, víš, vzala jsem si člověka trochu nad moji úroveň, to víš, holka z vesnice, tak mi zaplatil společenskou školu.“
„Společenskou školu? A co se tam učí?“
„No, třeba mne naučili říkat: “To je ale hezké”,
místo: “Jdi do prdele!“

“Když jsem se vrátil ze Silvestra, tak mne děti nepoznaly,”
povídá pan Žbluňkal.
“Tos musel ale pěkně vypadat!”
“To ani ne, ale když jsem vystřízlivěl, zjistil jsem, že jsem v cizím bytě…”

Benny Rabinowicz sedí s přítelem Lejbem v denním baru, když mu zavolá manželka. “Ano, Broučku, samozřejmě, že se tam zastavím, Kočičko, nene, to nezvedej, je to moc těžké, Myšičko, udělám to, hned jak přijdu domů. A co bude k večeři, ty můj Poklade?”
Lejb překvapeně sleduje, jak švitoří do telefonu, a ptá se ho: “Ty, Benny, jak dlouho jsi vlastně ženatý?”
“No, letos to bude dvacet sedm let!”
“To jsi teda dobrej, że se ženou ještě tak něžně mluvíš – to je samé Kočičko, Myšičko, Broučku, Poklade…”
“Nebudeš mi to věřit, Lejbe, ale já si po těch letech prostě nemůžu vzpomenout, jak se ta megera jmenuje…!”

EU zavedla nové nařízení, určené pro boj proti evropskému nepříteli číslo jedna – bílému heterosexuálnímu muži. Od 1. ledna 2022 budou všechny členské státy povinné vybírat od bílý heteroxuálních mužů speciální daň ve výši 20 % jejich příjmu.

Evropská unie se již před lety vyjádřila, že podporuje LGBTQ+ a každý, kdo do této menšiny nespadá, bude v budoucnu brán jako občan druhé kategorie. Nová daň přitom může být pro spoustu lidí likvidační.

„Jsem bílý heterosexuální muž. V práci si vydělám 30 tisíc , z toho 15 tisíc zaplatím za nájem a věci okolo bydlení a dalších 5 tisíc za jídlo. Pohých 10 tisíc mi zbyde na automaty, cigarety, alkohol a další potěšení. S novou daní budu mít mzdu o 6 tisíc korun menší. Nejenže nebudu mít na automaty, ale dokonce budu muset i méně utrácet za jídlo a cigarety. A to jen proto, že na rozdíl od jiných nejsem gay!“ píše na Facebooku heterosexuál Karel.

Daň navíc bude o to vyšší, když člověk nebude očkovaný proti koronaviru. Za každou chybějící dávku tak bude daň navýšena o dalších 5 %. Aktuálně by tak neočkovaný bílý heterosexuální muž mohl každý měsíc přijít o 35 % svojí výplaty! V budoucnu pak, až bude povinných například 20 dávek, tak budou dokonce muži muset odevzdat celou výplatu, a ještě 20 % peněz navíc.

Peníze vybrané od bílých heterosexuálních mužů půjdou na rozvoj a propagaci LGBTQ+ komunity. Školy budou dostávat dotace na nákup učebnic a gay porna na výuku sexuální homosexuální výchovy a započne hromadná konverze heterosexuálů na homosexuály. V budoucnu dokonce plánuje EU vystavět speciální převýchovné tábory, kde z bílých heterosexuálních mužů bude dělat barevná homosexuální to. Tím chce pomoct EU členským státům se splněním nové směrnice, podle které má být do roku 2040 minimálně 70 % Evropy tvořeno transgender lidmi.

Prezident Miloš Zeman se dlouhodobě potýká s nízkou sledovaností, což se samozřejmě dotýká i jeho výstavní skříně – Vánočního poselství. Jakkoliv se mohlo zdát, že dlouhodobá hospitalizace a všemožné spekulace, zda je vůbec ještě na živu a kdo tedy zastává ve skutečnosti jeho funkci, hrály ve prospěch pana prezidenta v tom směru, že zájem veřejnosti o jeho osobu vzrostl, bohužel tomu tak není. Minimálně se to tedy neprojevilo na číslech sledovanosti.

„Dlouhodobě sledujeme trend poklesu zájmu diváků o Vánoční poselství prezidenta republiky, které letos dosáhlo svého historického minima. Bohužel jsme se rozhodli, že příští Vánoční poselství nasadíme v méně exponovaný čas. My jsme soukromá televize a potřebujeme si na sebe vydělat. Vánoční poselství prezidenta republiky si na sebe ani náhodou nevydělá. Před relací ani po ní se nám nedaří prodat nikomu reklamní čas. Jak potencionální zájemce vidí čísla sledovanosti, jde od toho,“ tvrdí Marek Vlahý, zástupce programového ředitele TV NOVA. „Z toho důvodu přesouváme příští Vánoční poselství prezidenta republiky na březen. Hned ve čtyři ráno po teleshoppingu. Tam je jeho místo,“ dodal Marek Vlahý.

Ani veřejnoprávní televize neskáče ze sledovanosti Vánočního poselství prezidenta radostí do vzduchu. „Ty čísla jsou absolutně tristní. Zájem o Vánoční poselství prezidenta je dlouhodobě na ústupu, což se potvrdilo i letos. My Vánoční poselství prezidenta jako veřejnoprávní televize vysílat musíme, ale do budoucna tento pořad určitě odsuneme někam, kde se bude vyjímat. Přemýšlíme, že ho dáme na ČT art v jednu ráno anebo naopak na sedmou ranní na ČT Déčko. Děti mají pana prezidenta rády. Připomíná jim Trolla,“ zamyslel se Dušan Vytasil z České televize.

Co se týče TV Prima, ta pouze zveřejnila prohlášení, že díky nízké sledovanosti přesouvá Vánoční poselství prezidenta republiky na květen do brzkých ranních hodin. Nízká sledovanost však podle Hradu není důvod pořad pana prezidenta přesouvat z exponovaného vysílacího času.

„Je to lumpárna. Národ má právo vědět, co mu přeje pan prezident o Vánočním čase. A ne, že se to dozví někdy v květnu nebo kdy. Navíc víte, co dá práce připravit pana prezidenta na vysílání? Jenom samotná exhumace těla trvá dva dny. Potom se musí přetřít celý makeupem, několikrát vykoupat, aby se z něho smyl zápach smrti, namalovat do očí zorničky a naprat do něho povzbuzováky, aby se pohyboval, popřípadě s sebou alespoň sem tam cuknul. Takhle my to děláme na Vánoce, že to vezmeme jedním šmahem i na Vánoční poselství, protože do Silvestra na novoroční projev pan prezidenta prostě nevydrží a začne se roztékat. Nicméně jestli bude Vánoční poselství přesunuto na několik různých termínů, budeme muset pana prezidenta držet při životě zbytečně dlouho a to je finančně i časové náročné,“ rozčiloval se Jiří Ovčáček, který se spolu s ostatními zaměstnanci Hradu přimlouvá za to, aby se čas vysílání Vánočního poselství prezidenta republiky neměnil.

A pár tweetů od Dojnice:

• Automobilky budou muset v reklamě ve Francii doporučovat místo jízdy autem jízdu na kole nebo chůzi. Za jak dlouho budou muset cestovky doporučovat, abyste místo k moři jeli k tchýni?
• Rozumím tomu správně, že ministr, který říká, že se anglicky nedomluví a bude využívat tlumočníka, je to samé, jako ministryně, která tvrdila, že v Bruselu samozřejmě jedná v plynné angličtině a ve skutečnosti byla u lekce 6 – Prokop family?
• V zemích s nízkých rizikem zůstává už jenom Vatikán. Tím je prokázáno, že proti covidu pomáhá modlení a svěcená voda.

EMA

Muž volá na záchranku:
„Moje žena bude rodit, co mám dělat?“
„Je tohle její první dítě?“
„Ne, tohle je její manžel..“

Blondýna: „Hoří, hoří mi dům! Rychle!!“
Hasič na centrále: „Dobře, dobře, hned tam budeme. Jak se k vám dostaneme?“
Blondýna: „A vy už nemáte ty velký červený auta?“

V letadle před letem
Žena: „Jste nervózní?“
Muž: „Ano.“
Žena: „Je to pro vás poprvé?“
Muž: „Ne, už jsem párkrát nervózní byl.“

Píše se rok 2006. Dva chlapci jdou po Václaváku a najednou se zastaví před kanálem. Ten se otevře a z něho vystrčí hlavu starý vysušený děda a ptá se: „Chlapci, už skončila válka?“
Chlapci si z něho vystřelí: „Ne, ještě ne.“
Děda si smutně povzdychne: „Do háje s tím Napoleonem!“ a zaleze zpět.

Přední český covidový scénárista Ladislav Dušek, který během pandemie zveřejňuje různé scénáře vývoje, opět přispěchal se svými scénáři, které nyní nově pracují s variantou omikron.

„Jak je již zvykem, připravil jsem pro veřejnost několik scénářů, které nám v příštích týdnech hrozí. Jako vždy jsme s klukama od nás vypracovali tři scénáře. Scénář optimistický, realistický a pesimistický. Začnu asi s tím nejdůležitějším, a to jsou úmrtí. Podle optimistického scénáře zemře v následujících týdnech několik lidí. Podle realistického scénáře zemře docela dost lidí a podle pesimistického scénáře nikdo nepřežije,“ představil ředitel Ústavu zdravotnických informací a statistiky Ladislav Dušek predikce úmrtí na následující týdny, přičemž za řečnickým pultíkem zuřivě mával tabulkou s označením „pesimistický scénář“.

„Rovněž nás zajímá vytíženost nemocnic. Ač máme robustní nemocniční systém, omikron nám do toho hodí vidle. Podle optimistického scénáře dojdou volná lůžka v nemocnicích za tři týdny. Podle realistického scénáře dojdou volná lůžka zítra a podle pesimistického scénáře volná lůžka došly před týdnem?“ drbal si Dušek temeno hlavy a zmateně se díval do grafu.

„Ano, data nelžou. Skutečně podle pesimistického scénáře před týdnem došla v nemocnicích volná lůžka a i personál. V tom případě už nám týden umírají lidé na chodnících, protože je nemá kdo ani kde ošetřit,“ zvážněl Dušek a začal apelovat na občany, aby se neprodleně všichni naočkovali a přestali umírat na chodnících před nemocnicemi.

„Jak potom vypadáme, když nám lidi umírají před nemocnicemi?“ ptal se Dušek a připomněl, že pesimistický scénář počítá i s tím, že neodkladné operace si budou lidé dělat doma sami podle návodu na YouTube.

„A v neposlední řadě tu máme scénáře počtu nakažených. Ačkoliv je naše kapacita testů kolem sto tisíc denně, podle pesimistického scénáře bude denně několik milionů nakažených. Předpokládáme, že do konce týdne to bude více než dvacet milionů nakažených.

Realistický scénář potom hovoří o patnácti milionech nakažených do konce týdne.

Optimistický scénář ukazuje deset milionů do konce týdne. Ani podle jednoho scénáře nás tedy nečeká nic hezkého,“ povzdechl si Dušek.

„A jelikož máme ještě deset minut času, jen tak pro zajímavost jsem přichystal scénáře možného vývoje horečky dengue na našem území.

Podle optimistického scénáře se do konce týdne horečkou dengue nenakazí nikdo. Podle realistického scénáře potom očekáváme do konce týdne opět nikoho, kdo by se nakazil. Pesimistický scénář potom ale bohužel hovoří opět o několika milionech nakažených horečkou dengue do konce týdne a přehlcených nemocnicích. Pesimistické scénáře nám vychází opravdu velmi pesimistické, ale alespoň budeme připraveni na to nejhorší,“ zdvihl Dušek palec nahoru, načež ohlásil, že ve zbylém čase představí scénáře budoucího vývoje žluté zimnice, ale to už všichni novináři z tiskové konference odešli, protože to už nikoho nezajímá. A jestli Dušek nezemřel, představuje své scénáře možného vývoje všech chorob na tiskové konferenci dodnes.

A pár tweetů od Dojnice:

• Volný je podle svých slov na neschopence kvůli zdravotním následkům svých dřívějších sportovních aktivit, zejména zápasu s pultíkem.
• Za jeden z největších omylů zdejších salónních komunistů považuju tvrzení, že komunismus se zatím nikde nepovedl a proto je potřeba jeho vybudování vyzkoušet znovu. Lidem, jako byl Stalin, Mao nebo Pol Pot se právě povedl dokonale…
• Když někdo jede před váma na devadesátce 70 nebo na padesátce 35, měl by mít člověk právo zavolat na 158 a policajti by tomu člověku přehradili cestu, vytáhli ho z auta, klekli mu na hlavu a zařvali “asi si vůbec neumíte představit, jak serete toho, co jede za váma!?”
• Příčinou výbuchu nespokojenosti v Kazachstánu je zdražení LPG z 3 na 6 Kč, na který jezdí většina místních řidičů. Tvl, kazašskej Green Deal! Tak si koupěj elektromobily, ne?
• Automobilky budou muset v reklamě ve Francii doporučovat místo jízdy autem jízdu na kole nebo chůzi. Za jak dlouho budou muset cestovky doporučovat, abyste místo k moři jeli k tchýni?

EMA

Jen chlap podpantoflák se ptá ženy, jestli může jít do hospody..
Opravdový muž sám dobře ví, že nemůže..

Chov puberťáka

Někteří pejskaři kromě psíků chovají doma i jiné živé tvory. Kromě kočiček, rybiček, králíčků, plazů, ptáčků a morčátek to bývají často i puberťáci.
Puberťák je domácí zvíře, které je velmi náročné na chov. Rozhodnete-li se chovat doma puberťáka, budete mu muset postupně vyhradit dostatečný prostor. Rozpínavost těchto živočichů, pokud jde o teritorium, totiž spolu s věkem nebezpečně stoupá. Chovatel se sám musí předem rozhodnout (dle úrovně vycvičenosti svého zvířete), kolik prostoru mu vyčlení.
Krmení
Puberťák je všežravec, který občas přechází do fáze monožravce. Dle vědeckých výzkumů stráví puberťák, ač má narozdíl od krávy toliko jeden žaludek, jakoukoli potravu, která se momentálně nachází v dosahu. Spásání potravy probíhá celodenně, prakticky nepřerušovaně. Ve fázi monožravé se však často stává, že se puberťák dlouhodobě živí pouze jedním druhem potravy, například tradičními českými brambůrky nebo hamburgery. Veškeré snahy ze strany chovatele o zabezpečení dostatku minerálních látek a přikrmování zdravou výživou přicházejí nazmar a je potřeba se s touto skutečností smířit. Většina puberťáků má po celou dobu chovu obzvláště vysokou spotřebu prémiového krmiva, a proto je nutné, aby puberťáky chovali pouze chovatelé, kteří si to mohou finančně dovolit, případně mají možnost úvěru či půjčky.
Celková péče
Puberťák je zvíře náchylné k depresím. Léčba a předcházení depresí spočívá v kupování zásadně značkových oblečků a obuvi, v počáteční fázi želatinových medvídků Haribo a v konečné velkého množství nejnovějších počítačových her, aby se váš puberťák nenudil. Je nezbytně nutné vyhradit si dostatek času ke zpracovávání školních referátů a dalších domácích úkolů, na které zásadně puberťák zapomíná.
Komunikace
Komunikace s puberťákem je složitá, často nemožná, avšak částečně závislá na úrovni dosažené při výcviku (viz níže, bod Denní režim). Chovatel se musí naučit řeč těla tohoto tvora, aby byl schopen z trhavých pohybů hlavou, případně ramen či z poulení očí vyčíst nesouhlasnou reakci. Pozitivní reakce nedává chovaný puberťák v žádném případě najevo. Z našich zkušeností ovšem víme, že po cca 200 trhnutí ramenním kloubem a 250 vypoulení oční bulvy již většina chovatelů ví, na čem je. Je velmi obtížné donutit puberťáka k jakékoliv konverzaci. Na všechny dotazy chovatelů puberťák zásadně odpovídá těmito větami: “Nevim”, “Zavři dveře”, “Nech mě”, “Nechci”, “Co?”. Je-li prováděn specielní výcvik na vyšší úrovni, odpovídají starší puberťáci navíc i delšími větami jako: “Za to nemůžu”, “Co jsem zase udělal/a/?”, “Proč zase já?” nebo “To je trapný”. Zaručeně naopak každého puberťáka rozhovoří otevřená lednice, zvláště po nákladném nákupu chovatele, kam se živočich dlouze zahledí a vždy nahlas srozumitelně řekne: “Tady zase neni nic k jídlu!”. Starší jedinci často používají mimo prostor lednice frázi: “Zas nemam prachy”. Ti nejlepší chovatelé se specializací na vrcholový výcvik jsou schopni přibližně 2x ročně přinutit puberťáka převážně k jednodennímu „výletu“, na kterém nesmí chybět lékárnička první pomoci pro obě strany s psychickými sedativy typu Hysteps. Ačkoliv po návratu z takovéto akce většinou následuje delší hospitalizace jedné či druhé strany, je zajímavé, že chovatel se snaží tyto „výlety“ organizovat každoročně. Jediný způsob, jak množství sedativ a dobu hospitalizace zkrátit, je rozšířený chov puberťáků, kdy chovatel získá dlouholetými zkušenostmi určitý druh imunity.
Denní režim
Puberťáka je nutno podrobit zcela komplexnímu, důslednému výcviku, na který však nemá vliv dodržování socializace v prvních letech života. Od přírody je to tvor líný, který je schopen veškerou svou energii vynaložit na správné oddechování při spánku, resp. na změnu polohy na gauči z levého boku na pravý a naopak. V posledních letech tuto energii puberťáci vydávají ve velkém množství rovněž ke klikání myší a k výkonu více než 300 úhozů za minutu dvěma prsty do klávesnice. Komplexní výcvik sestává z výuky jednoduchých příkazů, jako například “Jdi už do školy”, “Vyčisti si ty zuby”, „Omej si ruce“, případně “Zuj si boty” nebo “Seber tu šlupku z koberce”. Někteří puberťáci reagují na výcvik příznivě a po pár letech jsou schopni reagovat na cca 4 příkazy z 20. Většinou však puberťáci výcviku odolávají a osvojí si příkaz pouze jeden. Většinou jde o povel “Najez se”. Jen málo jedinců se naučí reagovat na povel “Jdi už spát”, ačkoliv je to ten nejčastější ze strany chovatele, zvláště v době po půlnoci. V tomto případě i přes veškerou snahu o pozitivní motivaci a přes každodenní trénink je většinou nutno použití silných nepodmíněných a podmíněných podnětů, na které tvor reaguje spíše než v nočních, v ranních hodinách. Přes den nelze výcvik provádět, protože v tuto dobu puberťák spí, pakliže se nepohybuje mimo svůj kotec v chovné stanici, kdy je zásadně nedostupný.
Komerční využití a návratnost investic
Puberťák je zcela nevděčné domácí zvíře chované výhradně na ozdobu a nelze očekávat, že z něj vydolujete jakoukoli činnost generující přínos pro rodinu. Návratnost investic je dlouhodobá. Často trvá i deset let, než zjistíte, zda chovaný jedinec bude schopen v budoucnu samostatného života. Někteří jedinci zůstávají u svých chovatelů do pozdního věku a znamenají pro něj nemalé náklady. Proto by si každý chovatel měl řádně rozmyslet, než se do chovu vůbec pustí. V případě, že si není jist, měl by si raději pořídit jiné domácí zvíře. Před chovem puberťáků jsou varováni zejména kardiaci a další osoby, které špatně odolávají stresu. Na druhou stranu je nutno říci, že žádné jiné domácí zvíře vám nepřilne tolik k srdci. V tom jsou puberťáci naprosto nenahraditelní.

Ze školní lavice:
Cukr je rafinovaný, protože se po něm tloustne.
Pravý hovězí vývar se dělá ze dvou kostek.
Švestkové knedlíky dělíme na jídlo a pecky.
Sardinkám se uřezávají hlavy, aby se vešly do konzervy.
Děda povídal, že alkohol sice kazí zrak, ale že má radši brejle než žízeň.
Tatínek řekl, že na svůj svátek nechal pití, ale neví kde.
Tři potraviny, bez kterých člověk nemůže žít, jsou snídaně, oběd a večeře.
Experiment je třeba to, když maminka něco uvaří a my hádáme, co to je.
Rybí maso je zdravé, protože obsahuje mnoho fosforu, který je smrtelně jedovatý.
Jídlo musíme dojídat, aby ho mouchy neroznášely po ostatních lidech.
Včelím medem neplýtváme, protože se nevyrábí, ale vzniká poctivou prací.
Konzervy nám uchovávají potraviny, ale jen do té doby, než se zkazí. Jsou zdravé, neboť obsahují hodně železa.
Alkohol zkracuje život, protože se po něm pořád spí.
Opilci páchají pod vlivem alkoholu i sebevraždu a druhý den o tom ani nevědí.
Náš děda říká, že rum je jed. Nejvíc je ale otrávený, když ho nemá.
Česnek je zdravý pro lidi, ale společnost ho nesnáší.

Ministr zdravotnictví Vlastimil Válek čelí v současné době salvě kritiky nejen z řad opozice, ale i od některých spolustraníků a voličů jeho strany. Podle kritiků sklouzl k lacinému populismu, na který jsme byli zvyklí hlavně u Andreje Babiše. Lidé mu vyčítají jeho rozhazování karanténami a covidem.

„Karanténa pro všechny, to je jasný populismus a podbízení se lidem. Je to na úrovni zlevnění piva. Nevím, jaké přesně má pan Válek politické ambice, jestli se třeba nechystá kandidovat na prezidenta, ale nabídnout národu karanténu pro všechny je učebnicový případ naklonění si veřejného mínění na svou stranu, a tedy o probíhající kampaň,“ tvrdí politolog Antonín Sláma.

Zatímco politologové a intelektuální elity zvedají varovný prst, běžný občan se začíná radovat.

„Já jsem tu koalici nevolila, a když vyhráli, bála jsem se, ale možná to tak špatné nebude. Válek nám slíbil karanténu. Všem. Nejen bohatým a celebritám, ale i běžným obyčejným lidem. Lidem, jako jsme my s manželem,“ usmívala se paní Kateřina z Náchoda, která podle svých slov takhle z kraje roku karanténu určitě přivítá.

„V době, kdy všechno zdražuje, se každá karanténa počítá. Karanténa ke karanténě a ono bude dobře,“ domnívá se paní Kateřina.

Podle odborníků nelze v tak krátké době občanům tolik karantén, jako jim sliboval Válek, zajistit, ale to běžný občan nechce slyšet. Ostatně ani další Válkův populistický slib nevypadá příliš reálně.

„Omikron začátkem ledna ovládne celou republiku. Nakazí se úplně každý, to vám slibuju. Zajistím to. Omikron do každé rodiny,“ zdvihl palce do tvaru V na tiskové konferenci Vlastimil Válek třetího ledna s tím, že bylo počítáno, že v těchto dnech bude omikron distribuován už minimálně do poloviny domácností.

„Populista Válek sliboval do poloviny ledna omikron do každé rodiny a podívejte se. Polovina ledna je skoro tu a my máme stejná, ne-li nižší čísla nakažených než minulý týden. Jako by to vypadalo, že omikron v každé rodině není. Další planý slib pana Válka. Těch ještě bude. Slibem holt nezarmoutíš,“ postěžovala si poslankyně za ANO Alena Schillerová na nereálné populistické sliby ministra Válka.

Obyčejní lidé ale na populistické sliby ministra Válka slyší a jeho rozhazování covidu plnými hrstmi vítají.

„Omikron se nám určitě hodí. Nemáme covidu na rozdávání a takový omikron nám určitě zaplácne díru v rozpočtu minimálně do konce zimy. Jestli k omikronu pan Válek přihodí ještě slibovanou karanténu pro všechny, povede se nám dobře,“ věří Jaroslav Vávra ze Světlé nad Sázavou, který se ve volném čase živí jako obsluha otočných dveří v hotelu.

A pár tweetů od Dojnice:

• Nevíte, jestli za všechno ještě může Kalousek nebo už zase za všechno může Kalousek?
• Bankomat v jednom městě na Rychnovsku začal nekontrolovaně chrlit peníze. Vydaných 144.000 korun nalezl pětapadesátiletý kolemjdoucí, zřejmě místní prosťáček, který následně peníze odevzdal policii.
• David Rath se po propuštění vyhnul novinářům a beze slova odjel do svého vinařství.
• Být vyhozen z SPD a nakonec i z vlastní strany je skutečný politický majstrštyk!
• Mám trochu starost, jestli Farskýmu vystačí ten paušál na dopravu.

EMA

Ona: “Miláčku,shodila jsem dvě kila.”
On: “Skvělé, nezapomeň spláchnout.”

Maruška jde ke dvanácti měsíčkům pro jahody.
“Dobře Maruško, dáme ti je, ale nás všech devět tě přefiknem.”
“Jak to, vždyť je vás dvanáct?”
“To ano, ale červen, červenec a srpen jsou teplý.”

Poslanec za STAN Jan Farský přinesl v těchto složitých časech do srdcí nás všech, osudem zkoušených občanů České republiky závan dobra a alespoň prchavý pocit z blížících se lepších časů. Aby totiž pomohl České republice k zářné budoucnosti, odjíždí do USA na stáž na univerzitu v Oregonu, kde bude studovat, jak aplikovat zkušenosti amerického federalismu na Evropskou unii, a vytvořit tak Spojené státy evropské.

Tento bohulibý projekt, který ocení drtivá většina občanů České republiky, která to ještě neví, že to ocení, protože tomu nerozumí, ale až Honza přijede z Ameriky, tak jim to vysvětlí a pak tomu porozumí, tak právě tento projekt se sám neudělá. Jan Farský to musí všechno pořádně nastudovat a to se z poslanecké lavice udělat nedá. Navíc na to dostal stipendium, takže to může studovat zadarmo.

„Je to malý krok pro mě, ale veliký krok pro občany České republiky. Nechápu ty názory některých závistivců, že bych měl rezignovat na svůj poslanecký mandát. Proč bych to dělal? Naopak mám chuť si přibrat další politické funkce, aby lidé viděli, že to myslím vážně,“ zamyslel se Jan Farský.

„Já do té Ameriky nejedu přeci pro sebe. Já tam jedu zachránit naširepubliku. Mně se tam nechce. Raději bych byl doma a tu a tam zašel do sněmovny,“ povzdechl si.

„Ale mám nějakou zodpovědnost vůči svým voličům. Vůči všem lidem v této republice. Je to má osobní oběť, kterou docení lidé až se zpožděním. Až přivezu z Ameriky projekt na sjednocení Evropské unie, všichni mě budou na rukou nosit, chválit mě, kudy budou chodit, a jsem přesvědčen, že mi denně bude chodit spousta dickpicků. A to je dobře, neboť to bude důkaz toho, že mě mají lidé rádi a že věří tomu, co dělám,“ rozplýval se Jan Farský, který se při představě, jak mu denně chodí několik fotek cizích mužských genitálů, mlsně olízl, neboť v tom vidí nejvyšší výraz úcty.

„Svého poslaneckého mandátu se samozřejmě nevzdám. Nevidím v tom důvod. Na důležitá hlasování samozřejmě budu létat domů, to dá rozum. Tím pádem svou povinnost jako poslanec splním,“ domnívá se Farský, který tak jednou pro vždy stanovil základní pracovní činnost poslance České republiky.

Poslanec České republiky existuje tedy proto, aby se účastnil důležitých hlasování v Poslanecké sněmovně. To je všechno. Nedůležité hlasování nebo nějaká činnost ve výborech či předkládání návrhů zákonů a tak dále, to poslanec nedělá. Poslanec sedí a zvedá ruce při důležitých hlasováních. Za nějakých sto tisíc měsíčně plus samozřejmě náhrady a tak.

To samozřejmě není ale případ Jana Farského, který svůj poslanecký plat pošle na nějakou charitu. Nejen že v USA bude zachraňovat Českou republiku, ale i po dobu svého studia v USA bude posílat peníze na charitu. Až se vrátí, samozřejmě se mu poslanecký plat bude zase hodit, ale za záchranu České republiky si ty peníze zaslouží.

Velikým mezinárodním úspěchem se může pochlubit pražský primátor Zdeněk Hřib. Zvítězil totiž ve velmi prestižním mistrovství světa primátorů. Jako první Čech. Jako první Evropan. Jako první primátor.

„Ještě teď tomu nemůžu uvěřit. Takový úspěch. Taková čest. Taková radost,“ šálil nutkání plakat štěstím primátor Hřib.

„Nikdy by mě nenapadlo, že vystoupím úplně až na ten nejvyšší stupínek. Zlatá medaile z mistrovství světa primátorů, to je něco nevídaného. Ale zase bez falešné skromnosti musím připustit, že jsem tomu šel naproti. Pro Prahu dělám první poslední. Dřu od nevidím do nevidím a mým cílem je udělat z Prahy jednosměrku. Mimo jiné samozřejmě, těch cílů mám samozřejmě víc,“ nastínil primátor Hřib své vize do budoucna.

„Cesta za vítězstvím na mistrovství světa primátorů nebyla jednoduchá. Spíše bych ji označil za trnitou. Nicméně teď zpětně vidím, že to všechno bylo potřeba. Že mě ta cesta zocelila a já přetavil zkušenosti ve vítězství. Ať žije primátor Hřib,“ provolával primátor Hřib slávu sám sobě, a dokonce se pokusil o mexickou vlnu. Jelikož byl sám, kdo mexickou vlnu na svou počest provedl, vypadalo to dost divně. V podstatě jenom prudce vstal, vystřelil obě ruce směrem na horu a zakřičel „Zdeněk Hřib“.

Zatímco se primátor Hřib utápí ve slávě, pozornosti a úspěchu, objevují se lidé, kteří zpochybňují prestiž samotného mistrovství.

„Mistrovství světa primátorů organizuje agentura Hřib consulting, což je firma, kterou založila matka pana primátora Hřiba a jejíž jedinou činností byla organizace mistrovství světa primátorů,“ poukázal expert na primátory Bohuslav Soudek.

Soudek rovněž dodal, že se mistrovství světa primátorů zúčastnil pouze primátor Hřib plus několik výrazně neoblíbených osob, aby bylo jisté, že primátor Hřib zvítězí.

„Do klání o mistra světa v primátorování se zapojil například Adolf Hitler nebo Josef Stalin. Ač ti nebyli primátoři,“ nastínil Bohuslav Soudek, že Hřibova výhra mohla být teoreticky předem připravená.

„To není pravda. První místo jsem si zasloužil. To, že mistrovství organizuje moje maminka, to je náhoda,“ nenechal si primátor Hřib vzít nadšení z výhry.

Ostatně první místo v mistrovství světa primátorů není jen jediné ocenění primátora Hřiba. Stát Izrael ho za jeho mimořádné úspěchy na poli rozvoje infrastruktury jako historicky prvního primátora Prahy označil za jediného spravedlivého a zasadil v Jeruzalému jeho jménem strom.

Dále potom je už přes rok připravený ceremoniál, kdy bude primátor Hřib slavnostně uveden na hollywoodský chodník slávy, kde dostane svou hvězdu. Ceremoniál je z důvodu covidu neustále odkládán, ale jednoho dne to vyjde.

Jak je vidno, mistr světa v primátorování primátor Hřib sklízí jeden úspěch za druhým a je jen otázka času, kdy vedle zbytku světa docení jeho přínos pro Prahu i sami Pražané.

A pár tweetů od Dojnice:

• Stačila by taková malá novelka, že se kandidát na prezidenta musel narodit na území ČR, mít čistý lustrák a jen jednu manželku. Leccos by se zjednodušilo.
• Super bylo, že nám Janeček hned v prvním bodě svýho programu nabízí další protikorupční revoluci. Ta první, co nám zařídil se svým fondem proti korupci, nám sice přinesla Babiše, ale teď už to určitě dopadne dobře.
• Já už vím, kdo mi chybí k dokonalosti toho stínovýho ansámblu. Taťána Malá! Mohla by s tou králičí kvalifikací vést třeba ministerstvo zahrádkářství. No nesmějte se, všichni víme, že zahrádkářský zákon byl svýho času důležitější, než nějakej covid!
• Jaroslava Pokorná Jermanová se stala stínovou ministryni kultury ANO. No prosím, vy jste si mysleli, že ty monitoringy hudebních festivalů byl nějaký tunel na krajský prachy a ona se jen zodpovědně připravovala na funkci!
• Podle matrikářů je obrovský zájem o svatby v termínu 22.2.2022. Zajímavý ovšem je, že u rozvodu pak už bývá to datum lidem úplně šumák.
• Když tady čtu ty nářky nad zdražením studentského jízdného, vytanulo mi na mysli dětství mého dědečka, jednoho ze sedmi dětí chudého výhybkáře z Hlinska, který do školy chodil bos a mezi jeho největší dětské požitky patřilo napít se na pouti láku od okurek.

EMA

Při pití byste vždy měli znát svoji míru. Jinak se vám může stát, že toho vypijete málo.

Přijde holčička do Zverimexu a žvatlá: “Puosimvás, máte maí kwáíčky?” Prodavač nasadí klasické dětské žvatlání, sehne se k ní a vezme ji k výběhu:
“Ty bys chtěla kwáíčka? A jakýho? Máme tu… maího hnědýho kwáíčka, maího chwupatýho šedivýho kwáíčka, maího uoztomiího bíuího kwáíčka…”
Holčička se dívá do výběhu, vytáhne z pusy lízatko a povídá:
“No myslim, že ta moje krajta na barvu docela sere.”

Tak máme rok dvacet dva, matko. Čas letí jako divoký koník Ryn a neuděláme s tím nic.
Rozbíhá se volba prezidenta. Mátohy dosud skryté v oparu vylézají na scénu. Bývalý slovenský premiér České republiky si koupil obytňačku, bude cepovat krajinu a hovořit s prostým lidem o tom, jak už jsme byli krok na východ od ráje, když mu do toho Fiala hodil vidle.
Pak bude citovat své úspěchy, mezi kterými vzpomene zahrádkářský zákon dovolující komukoliv pěstovat mrkev bez ohledu na velikost. K tomu prý bude paní Schillerová rozdávat kamínky s obrázkem blíže neurčené východoslovenské osady, jejichž aura by měla nahradit třetí a čtvrtou dávku.
Obrázek bude doplněn nápisem Karlovy Vary a smějícím se smajlíkem.
Mimochodem – v Karlových Varech je hotel s bazénem, který otevírala paní Schillerová. Bazén je otevřen tak důkladně, se v něm neudrží voda, tedy je v současnosti zavřen a odepsán a celé to potvrzuje myšlenku Ignácia J. Reillyho ze Spolčení hlupců, že vše se točí v kruhu, tedy pokud jsi na startu za blbce, i přes zdánlivé povznesení se na trati v cíli končíš opět jako blbec.
Méně složitě – je to pouze a jen o pozlacených vidlích.
Poté pan expremiér posluchače nakrmí brynzou a odjede na další štaci.
Uff.
Na scéně se objevil i pan Janeček, který je matematik a bohatý k tomu. Má neotřelé vidění světa, je zajedno s ementály a když mluví má jeden pocit, že ve Vesmíru nejsme sami.
My od Hooka věříme, že se těch podivínů vynoří víc a že nadcházející volba prezidenta bude povedená.
Když už jsem u toho prezidenta, náš Nejvyšší je zase ve formě. Sice mu ještě nesvěřili telefon, ale jinak je jurodivý moc.
Zaujalo mne, že začal chodit, s osobními strážci, které podpírá. Taky ta lapálie s kómatem prý byla zveličená, bo se jednalo pouze o drobné nechutenství.
Tedy, já mu samozřejmě přeji, ať zdraví slouží a dlouhá léta a tak, ale zase když se jeden celý život devastuje, je pošetilé snažit se tvrdit, že je vše ok.
Tak.
Díky větrníkům a solárům máme v Evropě elektřiny nadbytek. To, že stojí randál je prý kvůli tomu, abychom si jí nepřestali vážit a nesvítili někde zbytečně.
Do železáren dovážíme koksovatelné uhlí z Austrálie. Protože jedna loď za svou cestu zanechá uhlíkovou stopu jako stádo mamutů, uvažují ekologičtí aktivisté o tom, že by uhlí vozily plachetnice.
V současnosti se má stavět replika voru Ra, který by měl symbolicky z Austrálie do Evropy dovézt dvě lopatky antracitu, čímž by vyrazil žolíka z ruky každému, kdo by o současné zelené totalitě blbě remcal.
Vor měl vyplout už před měsícem, ale zatím foukaj špatný větry a panuje obava, že by se z antracitu radovali Čukčové.
Což nechceš, že.
Nás od Hooka napadlo, že by uhlí mohly dopravit letadla, která v současnosti létají prázdná sem a tam, bo když bejt idiot, tak pořádnej.
Mno.
Tačvúd s Gekonem se mě ráno ptali, jestli nechci kandidovat na prezidenta. Jsem jim řekl, že ne. Že už tak jsem nasvícenej dost.
Dnes bude docela hezky. Ale nenechme se ukolébat. Máme před sebou únor, který se s námi mazlit nebude.
Ale až ho přežijem, objeví se Jaro a vše se vrátí do normálu.
Snad.
To je zatím vše.

A pár tweetů od Dojnice:

• Exšéfa slovenského vojenského zpravodajství našli oběšeného v lese se svázanýma rukama. Ti sebevrazi jsou čím dál rafinovanější.
• Stejně ta pandemie už není, co bývala. Kde jsou ty časy, kdy živnostník musel s žádostí o ošetřovné poslat na Havlíčkovo ministerstvo i potvrzení o tom, že škola, kterou stát zavřel, je skutečně zavřená.
• Chlapec dospívá v muže tehdy, když si místo párku v rohlíku s kečupem začne objednávat párek v rohlíku s hořčicí.
• Stačila by taková malá novelka, že se kandidát na prezidenta musel narodit na území ČR, mít čistý lustrák a jen jednu manželku. Leccos by se zjednodušilo.
• Super bylo, že nám Janeček hned v prvním bodě svýho programu nabízí další protikorupční revoluci. Ta první, co nám zařídil se svým fondem proti korupci, nám sice přinesla Babiše, ale teď už to určitě dopadne dobře.
• Já už vím, kdo mi chybí k dokonalosti toho stínovýho ansámblu. Taťána Malá! Mohla by s tou králičí kvalifikací vést třeba ministerstvo zahrádkářství. No nesmějte se, všichni víme, že zahrádkářský zákon byl svýho času důležitější, než nějakej covid!

POKROKOVÝ EUROOBČAN

Nad tím, že ze zimních olympijských her profitují hlavně bílí sportovci, už se zamýšlím delší dobu. Mnozí mohou namítnout, že medaile sbírají i čínské krasobruslařky nebo japonští skokané na lyžích, faktem však je, že na žádné jiné globální společenské akci nedochází k takové míře diskriminace. Při veškerém respektu k této tradiční akci je třeba si přiznat, že moderní představy o diverzitě už jsou dávno někde jinde a monokulturní akce tohoto typu už dávno neplní funkci stmelování mezi národy.

K nápravě historických nespravedlností přetrvávajících do dnešní doby však nestačí jen lamentovat, je třeba nabízet řešení. A mně napadají hned tři možnosti, jak tento problém, který tlačí současný sportovní svět, řešit.

1. Nové sporty

Zařadit mezi zimní olympijské sporty další disciplíny. Proč neobohatit program zimních olympijských her o některé sporty, které jsou populární např. v rovníkové Africe? A nakonec, vždyť takový basketbal se hraje celoročně, nebo snad ne? Proč nezařadit mezi olympijské sporty např. rap? Jde o populární záležitost, navíc u sportů, kde se hodnotí i umělecký dojem, (podobně jako při krasobruslení) existuje pro rozhodčí široká škála možností, jak vzít v potaz i jiné aspekty než jen sportovní stránku věci.

2. Koeficient napravující diskriminaci

Nastavit určitý koeficient, který při hodnocení sportovních výkonů vezme v potaz míru znevýhodnění nebílých účastníků olympijských her a překážek, které musí barevný sportovec překonávat, pokud se chce věnovat zimním sportům. Např. to, že v Ghaně moc tras pro sjezdové lyžování nenajdete. Zvýhodnění by se týkalo i barevných sportovců žijících v zemích, kde se zimní sporty pěstují, neboť v jeho rodinném zázemí budeme obtížně hledat např. podporu pro lyžování či bruslení, čímž je už od dětství znevýhodněn oproti malým sportovcům z bílých rodin.

3. Úplně nový typ události

Zrušení zimních olympijských her a jejich nahrazení jiným typem globální sportovní akce.

Pro jaké řešení byste byli vy? Nebo vás napadá ještě nějaké jiné? Budu rád za vaše příspěvky v diskusi.

ELLA

Před týdnem nám náš vedoucí oddílu Malých Evropanů sdělil fantastickou zprávu. Všichni pojedeme na exkurzi přímo do toho úžasného města, kde se dějí veliké věci, do Bruselu. Nemohli jsme tomu zpočátku uvěřit, ale ujistil nás, že je to skutečně pravda a že máme obrovské štěstí, že uvidíme na vlastní oči místo, kde se tvoří všechny ty zázraky, kterých jsme všude kolem nás svědky. V minulých dnech jsme celé dny nemluvili ve škole o ničem jiném. Jaké to bude, až na vlastní oči uvidíme ty nejlepší lidi z celého kontinentu. Nejlepší mozky z nás všech, kteří denně pracují na tom, abychom se všichni měli dobře. Prý se dokonce setkáme i s našimi nejlepšími europoslanci Tomášem Zdechovským a Markétou Gregorovou. V hodinách výtvarné výchovy jsme si všichni vyrobili modrou vlajku se zlatými hvězdami, kterými obdarujeme naše krajany, kteří v Bruselu pracují.

V současné době probíhají přípravy na tuto velkou událost. Všichni, co se exkurze zúčastníme, jsme dostali modrá trička se zlatými hvězdami. Ani jsme si je nemuseli platit, protože to všechno platí Evropská unie. Také k nám do školy přijel Šimon Pánek se dvěma dívkami z Člověka v tísni, které v aule naší školy vyprávěly o Evropské unii nejen nám, co do Bruselu pojedeme, ale všem žákům naší školy. Dozvěděli jsme se, jak to u nás vypadalo před naším vstupem do Evropské unie. Jak jsme neměli silnice, cyklostezky a ani nebyly k dostání základní potraviny. A jak se pak všechno změnilo k lepšímu.

O Evropské unii a jejím významu při budování lepšího světa pro nás, nastupující generaci, se toho mnoho dozvíme i přímo na exkurzi. Dostali jsme na výběr témata, o kterých bychom se chtěli něco dozvědět. Nakonec jsme si odhlasovali, že nás nejvíce zajímá boj proti klimatické katastrofě. Kamarádi, co hlasovali pro informace ohledně boje proti diskriminaci a rasismu, byli trochu smutní, ale ředitelka naší školy řekla, že o tom nám mohou něco říci lidé z Člověka v tísni, až k nám zase přijedou.

Pozítří ten velký den přijde. Moc se na něj těším, ale zároveň mám trochu trému vstoupit na místa, kde se píše naše krásná budoucnost.

• Najdete mě i na facebooku

EMA

Abram přišel na oslavu narozeniny svého přítele Izáka.
– Milý Izjo, nevěděl jsem, co ti mám dát, zdá se, že máš všechno, tak jsem ti napsal báseň!
A s těmito slovy Abram vytáhl svůj zápisník a začal dramaticky recitovat svou báseň.
Izja pozorně poslouchal až do konce a pak řekl:
– Děkuji ti, drahý příteli! Nádherný dárek. Mohu ti nabídnout občerstvení? Posuň si židli blíž k parapetu, otevřu ti okno!

“Miláčku? Došlo pivo. Skočíš do obchodu?”
“Venku je hrozný náledí, bojím se, že uklouznu
a spadnu.”
“To je pravda. Vem radši plechovkový.”

Velké pozdvižení vyvolala informace, že pracovníci Hradu skartovali tajnou zprávu k Vrběticím, na kterou se nabalily další a další skartované dokumenty, které skartované být neměly. Podle všeho to vypadá, že pracovníky Hradu popadl jakýsi skartovací amok a v neřízeném transu skartovali úplně vše, co jim přišlo pod ruku. Bohužel však tím mnohdy stříleli i do vlastních řad.

„Já chápu, že Vráťa s panem Nejedlým museli skartovat řadu nebezpečných dokumentů, když byl pan prezident v nemocnici a nebylo jisté, jestli přežije. Pokud by totiž pan prezident, otec národa a jediný spravedlivý, skutečně zemřel, mělo by to na budoucnost některých zaměstnanců Hradu neblahý vliv. Dokonce i na ty, kteří na Hradě zaměstnáni nejsou, by to mělo neblahý vliv. Tomu já rozumím a chápu. Co ale odmítám akceptovat je naprosté diletantství a až panické velikášství, co se týče skartovaných dokumentů. Zatímco já jsem se u lůžka pana prezidenta v nemocnici modlil, převaloval ho, aby neměl proleženiny a cpal do něho klobásy a švestkové knedlíky, tak tady na Hradě se skartovalo hlava nehlava a nikdo si nedělal starosti, co se zrovna skartuje. Bylo mou nemilou povinností ohlásit panu prezidentovi, že v tom skartovacím koncertu, který tu probíhal, někdo skartoval jeho mokrý diplom,“ rozplakal se mluvčí Jiří Ovčáček na tiskové konferenci.
„Na ten byl velmi pyšný. V době, kdy ho totiž trápila dehydratace a vypadalo to s ním špatně, se pan prezident vzepřel osudu, zabojoval a řádně se zavodnil. Jeho ranní mokrá skvrna na pyžámku a prostěradle byla veliká sláva a veliký pokrok. Na základě této radostné události jsme mu vyhotovili mokrý diplom, aby měl památku na to, jaký to byl statečný bojovníček. No a teď někdo z přemotivovaných lidí na Hradě mu tento mokrý diplom skartoval. Jsem z toho velmi smutný. I pan prezident je smutný,“ povzdechl si Jiří Ovčáček.

„A to není všechno. Skartovači se opravdu činili. Vedle již zmíněného mokrého diplomu skartovali dopis Ježíškovi, ve kterém si pan prezident přál od Ježíška k Vánocům akční figurku Vladimira Putina s raketometem a motorovou pilou a taky si přál pan prezident ještě morče. Bohužel, jeho dopis Ježíškovi hned někdo skartoval, takže jsme nevěděli, co si přeje, a pan prezident se na Štědrý večer u rozbalování dárků rozbrečel. Pod stromečkem totiž místo akční figurky a morčátka našel jenom ponožky a nové galusky do jeho vozíčku. Úplně mi to rvalo srdce.
A pak tu mám jednu osobní ztrátu. Během skartování zmizely mé osobní dopisy, které si píši s Bohem. Jedná se o velmi intimní korespondenci, a proto to již nebudu více rozepisovat. Jenom dodám, že je to korespondence zatím jednostranná, protože Bůh doposud neodpověděl. Není divu, když byly mé dopisy skartovány,“ opět se rozplakal Jiří Ovčáček.

A pár teetů od Dojnice:

• Samozřejmě jsme nemuseli přistupovat na žádnou dohodu a mohli jsme Polsko přimět k poslušnosti bleskovými tankovými údery na Varšavu a Gdaňsk.
• Všichni se zajímají o Schillerovou, ale zajímá se taky někdo od toho páva? Neodrbali ho na honoráři? Fotil ještě pro jiné strany? Jak snáší mediální publicitu? Samé otázky!
• Andrej Babiš říká, že ho 2 mil. utracené za fotografy rozzlobily. Myslím, že těch 100 mil. za tousťák ho muselo rozpálit do běla.
• Nejnižší incidenční číslo 1526 je momentálně na Bruntálsku. Což je logický, protože na Bruntálsku potkáte spíš medvěda než člověka.
• Chtěli bychom vidět tenhle spis. Tak ten jsme omylem skartovali. Tak tento spis. Ten nám, bohužel, sežral pes. Dobře. Tak tady ten spis. No ona tady měla jedna pracovnice dítě, protože byla zavřená školka a ono ho rozstříhalo. Hmmm a tenhle? No kotelník sháněl papír na zátop…

ELLA

Dnes jsme se ve škole učili o Rusku. Abyste tomu rozuměli, chodím na speciální školu, kde se neučíme odděleně dějepis, zeměpis a občanskou výchovu, ale vše se u nás probírá v širších souvislostech, což nám zajistí, že budeme mít mnohem rozmanitější pohled na svět než například můj děda.

Naše země patří na vyspělý Západ, ale Rusko je zaostalá východní země, která válčí v Kazachstánu, na Ukrajině, ale i v dalších zemích. Před pár lety například podporovalo Islamistický stát na Blízkém východě. V současné době máme kvůli Rusku drahý plyn, elektřinu, ale také dezinformační média a populistické strany v parlamentu. Tohle všechno Rusko dělá, protože je to nedemokratická země, kde se nedodržují lidská práva. Také si nespravedlivě usurpuje území s velkým množství nerostných surovin, které by měly patřit všem.

Také my jsme měli v minulosti s Ruskem spoustu problémů. V roce 1939 rozpoutalo 2. světovou válku. Nelíbilo se mu, že se Evropa sjednocuje, a také během několika let zabilo spoustu Němců, kteří měli doma své rodiny. Také z našeho pohraničí byli Němci vyhnáni, což naši zemi uvrhlo do bídy a nepokojů. V roce 1945 dokonce obsadili skoro celé naše území a zřídili tu protektorát. Jen díky Američanům, kteří je zastavili v západních Čechách, se nedostali až do Německa. Jen pár lidí se jim postavilo se zbraní v ruce na odpor, například Milada Horáková, kterou popravili, nebo Jan Palach, kterého dokonce upálili.

Ve škole nám ale říkali, že bychom Rusko neměli nenávidět. Stačilo by, kdybychom ho přinutili být stejně demokratické, jako jsou západní země, a pomohli mu vybudovat liberální demokracii. Česká republika ještě není tolik vyspělá, aby to mohla Rusko naučit, ale západní země vyspělé jsou, takže bychom jim všichni měli v boji proti Rusku fandit.

• Najdete mě i na facebooku

EMA

Podle světových psychologů jsou dvě hlavní příčiny, proč muži tráví večery v hospodě:
1) Nemá ženu.
2) Má ženu.

H: Dežo ,kam vezieš to drevo?
C:“Kravám pán horár!”
H: Ti straší, od kedy kravy žerú drevo ???
C:”No veď čo nezožerú spálime !

Akce skartace dokumentů o Vrběticích se Hradu lehce roztéká pod rukama. Pan kancléř sice Hrad usilovně brání, ale není mu to mnoho platné.
Argumentace, že dokumenty byly doručeny odpoledne, kdy už prezident spí, takže nic jiného než skartace nezbývalo, nám od Hooka přijde velmi slabá.
Stejně jako tvrzení, že pan kancléř reflektuje, že nemá bezpečnostní prověrku, bo všechno prokecne, tedy když se objeví něco tajného, ničeho se nedotýká, opouští zámek a jde se projít do obory, což potvrzuje většina lánských zaměstnanců.
Dokonce se nám od Hooka mimo záznam svěřil starší podkoní, že jsou měsíce, kdy pan kancléř z obory prakticky nevyleze.
Tohle je moc hezké, ale pan prezident do toho včera hodil vidle, protože řekl, že na dokumentech klidně mohou být otisky pana kancléře, protože mu pan kancléř nejprve dokumenty přinesl a následně mu z nich četl.
Ach jo.
Všechno je to podivné a neskutečné a my od Hooka si myslíme, že je celkem jedno, v jakém režimu ten který dokument na Hradě přistane, bo si ho stejně ofotí každý kdo chce a možná by Hrad mohl přes Aukro skartovačky prodat a vždycky když se s příchozím dokumentem seznámí všichni potřební, tak by ho komoří vyhodil na hnůj a bylo by.
Pan mluvčí Ovčáček se problémem skartací nezabývá, bo ho v současnosti zaujala meteorologie. Na všechny otázky odpovídá že je větrno, rozdává obrázky rosného bodu a parafrázuje žalm 103 – „Jako je otec k dětem by ony sílily, tak i únor bílý je k polím obdobně amen.“
Myslím, že podivnější spolek být na Hradě nemůže.
Uff.
Paní exministryně Schillerová to s těma vystajlovanejma fotkama lehce neuřídila. Pan Babiš dělá že ji nezná a paní exministryně je v loji.
Nechci se v tom příliš vrtat, snad je jedna věc. Paní exministryně na svou obhajobu uvádí, že fotkama a videjkama přibližovala složitou materii Ministerstva financí.
Pokud je to opravdu tak, potom Ministerstvo financí žádnou materii, ani složitou, ani jednoduchou, neobsahuje, jelikož podle fotografií a videí je vyprázdněné, lehce vyjevené, myšlenkově vymetené a celkově naprosto zbytečné.
Vymýšlím si dnes? Možná, ale ne moc…)
Tak.
Tačvúd s Gekonem se mě ráno ptali, jestli jsem někdy něco skartoval. Jsem jim řekl, že jednou. Účtenky od Hooka. Jsem nechtěl aby se vědělo, že tolik piji. Což, s odstupem, hodnotím jako čin pošetilý, bo se to ví stejně.
Mno.
Dnes bude, jak říká pan Ovčáček, větrno.
To je zatím vše.

Nebývalou vlnu solidarity a nefalšované a upřímné lidskosti vyvolala aféra kolem Instagramu Aleny Schillerové, která zaplatila fotografovi a kameramanovi za práci na jejím Instagramu téměř dva miliony ze státního rozpočtu. Poté, co paní Schillerová ztratila přístup ke státnímu rozpočtu, a proto si již nemůže dovolit platit profesionály na svůj Instagram, začali lidé zcela spontánně konat dobro. 

„Byla to rána. Když jsem se dozvěděla, že paní Schillerová již nemůže platit profesionály, aby udělali z jejího instagramového profilu hezké místo pro život, zapálila jsem u jejího Instagramu svíčku,“ tvrdí paní Kateřina z Brna, která k Instagramu Aleny Schillerové přišla zapálit svíčku se svými dvěma dětmi.
Paní Kateřina nebyla sama, kdo k Instagramu Aleny Schillerové přišel zapálit svíčku. Lidé napříč celou republikou se u jejího Instagramu scházejí už od pondělí. Někteří zapalují svíčky, ale jsou tu i tací, kteří na Instagram Aleny Schillerové pokládají věnce.
„Je to hrozné, co se stalo. Instagram Aleny Schillerové nám pomáhal v těžkých časech překlenout utrpení a bídu. Byl majákem na rozbouřeném moři. Scházeli jsme se u něho celá rodina. Dokonce první slova mého syna byla Alena Schillerová. Díky Instagramu Aleny Schillerové jsme se nejen dozvěděli, jak to chodí na ministerstvu financí a nakoukli takříkajíc do zákulisí, ale paní Schillerová se svými hezkým fotkami například s pávem zažehla jiskřičku povědomí o finanční gramotnosti celému národu. Já jsem si například díky Instagramu Aleny Schillerové koupil státní dluhopisy. Byla to životní investice. Co bude teď, to nevím. Přišel jsem se synem zapálit Instagramu Aleny Schillerové svíčku a teď nevím, co bude dál. Kdo bude nyní paní Schillerové financovat profesionály na její Instagram?“ posteskl si pan Antonín, který tvrdí, že Instagram Aleny Schillerové mu pomohl v těžkém životním období, a dokonce si prý díky fotografii paní Schillerové s pávem rozmyslel sebevraždu. 

Jak to už u nás Čechů bývá, dokážeme se v těžkých chvílích stmelit. Když přijde pohroma, nehledíme na vlastní pohodlí, ale hledáme, komu a jak bychom pomohli.
Vypadá to, že tato nádherná česká vlastnost situaci zachrání i tentokrát. Lidé totiž začali hromadně na Instagram Aleny Schillerové sbírat plastová víčka.
„Když jsem se dozvěděla, co se stalo, nemohla jsem jen tak nečinně přihlížet. Okamžitě jsem založila sbírku SOS Alena, kam mohou lidé posílat plastová víčka. Jde nám o to, zachránit Instagram Aleny Schillerové. Nesmí zaniknout. Vysoká úroveň a profesionalita fotografií či básní musí zůstat zachována i pro další generace. Nemohla bych se podívat svým vnoučatům do očí, kdyby až vyrostou, nevěděla, co  byl Instagram Aleny Schillerové. Tyto děti to potřebují. Děláme to i pro ně. Díky bohu, stále je spousta lidí se srdíčkem na dlani, kteří do sbírky přispěli,“ uronila slzu Markéta Horňáková, která věří, že díky sbírce SOS Alena se najde dostatek prostředků na financování profesionálů, kteří zajistí kvalitní chod tak důležitého státního aparátu, jako je Instagram Aleny Schillerové. 

A pár tweetů od Dojnice:

• Soud v Břeclavi zamítl další z žalob Lichtensteinů na vydání zámků Lednice a Valtice. Ještě by nás mohlo zkusit Lichtenštejnsko anektovat a v takovým případě říkám narovinu, že nejsem proti.
• Na obranu ministra Valka musím říct, že FreeCell seznámil v devadesátkach statisíce státních úředníků s výpočetní technikou.
• Ty Devadesátky nepostrádají napětí. Nemyslím ty vraždy, všichni víme, že je pozatýkali a kolik všichni dostali. Takže nejvíc napínavý je, jestli Kozák nakonec přefikne tu kočičku z bordelu.
• Jestli servis dal Davidové blbé lyže, mohl by někdo kouknout, jestli mají kluci nabroušený brusle? Dík.
• Tak zatím můj jediný zážitek z olympiády v TV byl kousek skiatlonu žen. Představte si, že makáte celý rok na nominaci, pak cestujete do Číny, pak se musíte všelijak omezovat, abyste nechytli covid, pak se postavíte na start, pak uběhnete par set metrů a pak hodíte tlamu.
• Všichni se zajímají o Schillerovou, ale zajímá se taky někdo od toho páva? Neodrbali ho na honoráři? Fotil ještě pro jiné strany? Jak snáší mediální publicitu? Samé otázky!

RICHARD NÁDVORNÍK

• RICHARD NÁDVORNÍK

ELLA

Dnes za námi do naší školy přišli studenti Fakulty humanitních věd z Karlovy univerzity, aby nám dělali lektory při výukovém pásmu o našich prezidentech. Akce probíhala v naší velké aule. Dozvěděli jsme se spoustu zajímavých věcí. Naše země sice neměla na hlavy státu moc štěstí, ale zase jsme měli jednoho prezidenta, kterého nám záviděl celý svět.

Z vyprávění jsem si udělala několik poznámek, protože prezidenty jistě budeme probírat i v našich běžných vyučovacích hodinách a měli bychom o nich něco vědět.

• Tomáš Garigue Masaryk

Masaryk byl určitě moudrý a vzdělaný muž, kterého si ve své době lidé docela vážili. Dnes už k němu ale přistupujeme s kritičtějším pohledem, a to zejména kvůli jeho vypjatému nacionalismu a nenávisti ke šlechtě, která se tady o nás několik staletí starala, načež on jí sebrat hodně majetku, na který předtím dlouho musela šetřit a převracet každou korunu, aby ho dokázala obhospodařovat.

• Edvard Beneš

Špatný prezident, který nejprve utlačoval naše německé spoluobčany a nakonec je i vyhnal. Kdyby se to nestalo, mohla být naše země mnohem vyspělejší. Vlastně jsme všichni mohli být tak trochu Němci, což by bylo moc fajn, protože bychom se zbavili takového toho čecháčkovství, malosti a zaprděnosti.

• Emil Hácha

Sice se tvářil, že je příznivcem evropské integrace, ale nejspíš si myslel něco jiného. Hodně na něho tlačili nacisti. Těm se u nás v České republice bohužel daří, i dnes je v parlamentu máme.

• Klement Gottwald

Prezident, který nás začlenil do Sovětského svazu, navíc nechal popravit své spolupracovníky Miladu Horákovou a Rudolfa Slánského. Moc dobrého se o něm napsat nedá, druhý nejhorší prezident v naší historii.

• Antonín Zápotocký

Povedlo se mu odstranit nerovnosti mezi lidmi, a to díky měnové reformě v roce 1953. Ale jinak nic moc. Ono od prezidenta, co místo aby se inspiroval v debatách se vzdělanými lidmi, chodíval hrát do hospody mezi lůzu na harmoniku, se to ho moc čekat nedá. Pak se té naší čecháčkovské zaprděnosti nemůžeme divit.

• Antonín Novotný

Vyhlásil kontroverzní amnestii, navíc měl ještě větší nedůvěru vůči intelektuálům než jeho předchůdce, což je vždycky cesta do pekel.

• Ludvík Svoboda

Nechápu, jak se prezidentem mohl stát někdo, kdo po boku Rusů vraždil Němce.

• Gustáv Husák

Je odpovědný za baby boom, čímž má obrovský podíl na zvýšení uhlíkové stopy. Za tuto nezodpovědnost bohužel zaplatí naše generace tu nejvyšší cenu ve formě zničené planety. Navíc lidé, kteří se díky tomuto baby boomu narodili, patří právě k těm nejméně zodpovědným ve vztahu ochraně klimatu, ale i k jiným důležitým věcem, jako jsou lidská práva, diverzita, boj proti rasismu a tak.

• Václav Havel

Jednoznačně náš nejlepší prezident, kterého nám záviděl celý svět. A také ho všichni lidé po celém světě dodnes znají a stále na něho vzpomínají a chybí jim stejně jako nám. Celý život myslel jen na to, abychom se všichni měli dobře, a jako pan prezident na tom nikdy nepřestával pracovat. Jeho slovo mělo takovou váhu, že když třeba něco řekl americkému kongresu, tak Američané to hned udělali. Kdyby nebylo Václava Havla, byl by dodnes v celé střední a východní Evropě komunismus a koncentrační tábory. Byl skromný, čestný, odvážný a spravedlivý.

• Václav Klaus

V 90. letech to vypadalo, že má taky rád svobodu a demokracii jako Václav Havel, jenže ve skutečnosti naši zemi jenom vytuneloval. Jako prezident pořád zpochybňoval naše členství v Evropské unii, takže vyspělé země se na nás vůbec nemohly spolehnout.

• Miloš Zeman

Úplně nejhorší prezident ze všech. Snaží se nás vytrhnout z náruče prosperující Evropské unie a připojit nás k Putinovu Rusku. Navíc je obhroublý, xenofobní, nenávidí muslimy a naší zemi jenom škodí a dělá ostudu, protože je na vozíku a pije alkohol.

Na závěr toho krásného školního dne jsme si udělali takové prezidentské volby. Zúčastnilo se nás celkem 94. S počtem 91 hlasů zvítězil Václav Havel, dva hlasy dostal Tomáš Garigue Masaryk a jeden hlas Václav Klaus. To naše lektory trochu zaskočilo, a tak se zeptali, kdo Václava Klause volil. Ale nikdo se nepřihlásil. Zkusili jsme tedy ještě veřejnou volbu, kdy jsme se měli hlásit, ale v té už získal 94 hlasů Václav Havel. Díky tomu dnes vím, že veřejná volba je vždycky lepší než tajná, protože člověk je víc pod kontrolou, aby nevolil nedemokraticky.